Zatmění Slunce z 12. srpna 2026 zdokumentovala NASA i astronautka na ISS

Úplné zatmění Slunce, které proběhlo 12. srpna 2026, patřilo k nejsledovanějším astronomickým událostem letošního roku. Pás totality protínal severní Atlantik a procházel mimo jiné přes Grónsko, Island a severní Španělsko, kde jej pozorovali diváci ve městě San Millán de los Caballeros. Částečné zatmění bylo viditelné i v dalších oblastech severní polokoule, včetně obce Hodgdon ve státě Maine v USA.

Fotografové a vědci NASA byli na místě podél celé dráhy zatmění, aby událost dokumentovali a sbírali vědecká data. Unikátní pohled na zatmění zachytila americká astronautka Jessica Meir, která z Mezinárodní vesmírné stanice vyfotografovala částečné zatmění Slunce. V okamžiku snímku se ISS nacházela ve výšce přibližně 422 kilometrů nad jižním Quebekem v Kanadě. Podle NASA Měsíc z pohledu stanice zakryl asi 18 procent slunečního disku.

Na palubě ISS byla v té době sedmičlenná posádka – kromě Jessicy Meir také Anil Menon, Jack Hathaway, Sophie Adenot, Pyotr Dubrov, Andrey Fedyaev a Anna Kikina. Stanice obletí Zemi přibližně jednou za devadesát minut, což astronautům umožňuje sledovat podobné úkazy z ojedinělé perspektivy a v relativně krátkém časovém okně.

Kromě pozorování z vesmíru nasadila NASA i letecký výzkum. Speciálně upravený letoun WB-57F, který agentura využívá pro vědecká měření ve vysokých nadmořských výškách, operoval ve výšce kolem 15 240 metrů (50 000 stop). Tato výška umožňuje získávat data nad většinou atmosféry a bez rušení mraky, což je pro pozorování koróny a dalších jevů spojených se zatměním klíčové.

Na zemi se do vědeckého programu zapojili také studenti v rámci Nationwide Eclipse Ballooning Project. Ti vypustili meteorologické balony s vědeckými přístroji z Islandu a Španělska, konkrétně z oblasti Mosfellsbær poblíž islandského hlavního města Reykjavíku. Balony byly určeny k měření toho, jak zatmění ovlivňuje atmosféru Země – sledovaly se změny teploty, tlaku a dalších parametrů během postupného zakrytí a následného odkrytí slunečního disku.

Vědecký tým poskytl veřejnosti i odborníkům předpověď podoby sluneční koróny, kterou vytvořili specialisté ze společnosti Predictive Science Inc. za podpory NASA. Modelování koróny je náročný úkol, protože jde o velmi proměnlivou a dynamickou vrstvu sluneční atmosféry, jejíž tvar se mění podle aktuální sluneční aktivity. Přesné předpovědi pomáhají vědcům i pozorovatelům lépe interpretovat to, co při zatmění skutečně vidí.

Zatmění Slunce nastává, když se Měsíc dostane mezi Zemi a Slunce a jeho stín dopadne na zemský povrch. Úplné zatmění je viditelné pouze v úzkém pásu, kterým prochází stín Měsíce, zatímco částečné zatmění lze pozorovat na mnohem širším území kolem tohoto pásu. Srpnová událost roku 2026 přilákala pozornost vědců i veřejnosti právě proto, že dráha totality vedla přes severní Atlantik a zasáhla i evropský kontinent, což pro obyvatele Španělska znamenalo vzácnou příležitost sledovat úkaz naživo.

Podobné mise NASA opakovaně realizuje při významných zatměních, protože nabízejí ojedinělou možnost studovat sluneční korónu a její interakci se zemskou atmosférou z různých perspektiv – od vesmírné stanice přes letadla ve stratosféře až po balony vypouštěné ze země. Kombinace těchto pozorování pomáhá vědcům lépe porozumět chování Slunce a jeho vlivu na atmosféru Země, což má význam i pro předpovědi vesmírného počasí a jeho dopadů na technologie na oběžné dráze i na zemském povrchu.

Zatmění z 12. srpna 2026 tak přineslo nejen efektní podívanou pro diváky v Evropě a Severní Americe, ale i cenná data pro vědeckou komunitu, která je bude vyhodnocovat v následujících měsících.