Záření hvězdy v Orionově mlhovině odfukuje materiál z disků budoucích planet

Orionova mlhovina, jedna z nejznámějších oblastí vzniku hvězd na obloze, patří k mála vesmírným objektům, které lze spatřit pouhým okem. Za jasné noci ji stačí hledat v souhvězdí Orionu, kde se jeví jako nevýrazná světlá skvrna. Právě tato rozsáhlá oblast, v níž se z oblaků plynu a prachu rodí nové hvězdy, slouží astronomům jako přirozená laboratoř pro studium raných fází vývoje hvězdných soustav.

Zvláštní pozornost vědců poutají mladé hvězdy, které jsou v mlhovině obklopeny disky plynu a prachu. Právě v takových discích vznikají planety. Materiál z disku se postupně shlukuje do větších těles, a pokud proces proběhne úspěšně, vznikne kolem hvězdy planetární soustava. Pozorování těchto struktur proto poskytuje cenné informace o tom, jak se zrodila i naše Sluneční soustava.

Prostředí Orionovy mlhoviny však není pro vznikající planetární systémy příliš klidné. Uprostřed mlhoviny září masivní hvězda označovaná jako Theta-1 Orionis C1, případně zkráceně 1 Ori C1. Její intenzivní záření působí na okolní disky a postupně z nich odnáší materiál. Hmota, z níž by jinak mohly vzniknout planety, je tak vlivem tohoto záření pomalu odfukována pryč.

Odnášení materiálu se projevuje i na samotném vzhledu disků. Záření centrální hvězdy je tvaruje do protáhlých útvarů, které svým tvarem připomínají pulce, tedy kapičky s ocasem. Hlavní část disku obklopuje mladou hvězdu, zatímco ocas směřuje od zdroje záření. Disky tak mají podobu připomínající pulce, což z nich činí snadno rozpoznatelné objekty na snímcích mlhoviny.

Tyto útvary názorně ukazují, že okolí masivních hvězd může zásadně ovlivnit osud planet, které se teprve rodí. Pokud je disk vystaven silnému záření, může o část své hmoty přijít dříve, než se z ní stihnou vytvořit planety. Astronomové proto zkoumají, jak rychle k odnášení materiálu dochází a jak moc omezuje možnosti vzniku planetárních soustav v takto náročném prostředí.

Orionova mlhovina zůstává díky své blízkosti a jasnosti oblíbeným cílem pozorování. Kombinace oblasti vzniku hvězd, protoplanetárních disků a silného zdroje záření v jednom místě umožňuje sledovat, jak se hvězdy a jejich budoucí planety formují za působení vnějších vlivů. Disky ve tvaru pulců patří k nejnázornějším důkazům toho, že vývoj planetárních soustav není izolovaným dějem, ale je úzce spjat s okolním prostředím.