Wiseman popsal tři minuty strachu, že se Artemis II nevrátí k Zemi

Velitel mise NASA Artemis II Reid Wiseman popsal na festivalu Starmus VIII na Tenerife, jak vypadaly tři minuty, během nichž se posádka kolem Měsíce obávala, že se nevrátí domů. O jeho vyprávění informoval server Live Science v článku z 22. října. Festival, který se konal ve Španělsku, je oslavou vědy, průzkumu a kreativity.

Desetidenní mise vedla kolem Měsíce a na palubě lodi Orion, pojmenované Integrity, v ní letěli čtyři astronauti: Wiseman, Victor Glover a Christina Koch z NASA a Jeremy Hansen z Kanadské kosmické agentury. Plán počítal s tím, že se loď v šestém dni letu dostane do maximální vzdálenosti od Země, a to 219 667 námořních mil, což odpovídá 252 788 standardním mílím neboli 406 823 kilometrům. V tomto bodě měla loď obrátit a začít se k Zemi přibližovat.

Právě v tomto okamžiku se podle Wisemana objevil problém. Loď plánovaný bod obratu překročila, ale počítadlo vzdálenosti místo poklesu ukazovalo další nárůst, nejprve 219 668, poté 219 669. Wiseman při pozorování čísel uvedl, že ho zachvátil strach, že se posádka nevrátí domů. Nejistota trvala přibližně tři minuty, poté začalo počítadlo klesat.

Zajímavý byl podle jeho líčení i průběh události uvnitř kabiny. Glover a Koch se v té době dívali z okna na Měsíc, zatímco Hansen posílal zprávy na řídicí středisko v Houstonu. Wiseman zůstal se svými obavami bez povšimnutí, ostatní členové posádky si podle něj jeho napětí nevšimli. Když se číslo vrátilo k hodnotě 219 668, řekl větu „We're going home“ a posádka zajásala.

Příběh zazněl v době, kdy festival ocenil členy posádky za jejich práci s veřejností. Hansen, Glover a Wiseman obdrželi na Starmusu VIII dne 17. října medaili Stephena Hawkinga za vědeckou komunikaci. Toto ocenění se uděluje za popularizaci vědy a přiblížení výsledků výzkumu a průzkumu vesmíru širokému publiku.

Wisemanovo svědectví ukazuje, jak se i na pečlivě naplánované misi mohou zdánlivě drobné údaje promítnout do pocitů těch, kdo jsou daleko od domova. Jde přitom o moment, který se z pohledu posádky odehrál ve vzdálenosti, do jaké se lidé v dosavadní historii dostali jen výjimečně, a o okamžik, kdy se z technického údaje na displeji stala otázka bezpečného návratu. Mise Artemis II je přitom součástí programu, jehož cílem je vrátit lidi k Měsíci a připravit další kroky v průzkumu vesmíru.

Článek na Live Science napsal Dan Green, upravili jej Brandon Specktor a Laura Mondragón. Vychází z Wisemanova vystoupení na Tenerife a z jeho vlastního vyprávění o těch několika minutách, kdy se čísla na počítadle chovala jinak, než posádka čekala. Podle popisu skončila situace dobře: počítadlo se po krátké době vrátilo k očekávanému chování a loď pokračovala v cestě zpět k Zemi.

Zážitek, o němž Wiseman na festivalu hovořil, tak ukazuje i lidskou stránku vesmírných letů. Zatímco část posádky pozorovala Měsíc a další komunikovala s řídicím střediskem, velitel mise v tichosti sledoval čísla na displeji a zvažoval nejhorší možný scénář. Jeho slova, že se obával, zda se posádka vrátí domů, podtrhují, jak křehký může být pocit jistoty při letu daleko od Země. Zároveň ale potvrzují, že mise skončila podle plánu a že tříminutová obava nebyla vyvolána skutečným selháním lodi, nýbrž tím, jak velitel prožíval okamžik, kdy se údaje nechovaly podle očekávání.