Vrány se rozhodují dvakrát rychleji než lidé a opice, ukázal výzkum

Vrány dokážou vizuální rozhodnutí učinit zhruba dvakrát rychleji než lidé a opice. K takovému závěru dospěli výzkumníci z Univerzity v Tübingenu, kteří sledovali, jak dlouho trvá ptákům vyhodnotit pohyb na obrazovce a reagovat na něj. Zjištění přitom nejde na úkor správnosti rozhodování, protože vrány si i při vysoké rychlosti zachovaly velkou míru přesnosti.

Experiment proběhl se dvěma vránami černými. Úkolem zvířat bylo určit směr pohybu tečkovaného vzoru a svou volbu vyjádřit. Právě čas, který k tomu potřebovaly, se stal klíčovým údajem studie. V průměru jim stačilo 235 milisekund, což je doba, za kterou člověk sotva stihne mrknout. Pro srovnání, což je zhruba dvojnásobek času, který v podobných úlohách potřebují lidé a opice.

Rozdíl je zajímavý především proto, že rychlost a přesnost bývají u rozhodování v protikladu. Čím rychleji se subjekt rozhoduje, tím častěji se zpravidla dopouští chyb, a naopak delší čas na vyhodnocení informací obvykle vede k lepším výsledkům. Vrány se tomuto obecnému pravidlu do značné míry vymykaly, jelikož rychlá reakce u nich neznamenala výrazný pokles úspěšnosti.

Vizuální rozhodování patří mezi základní kognitivní schopnosti, které zvířata využívají při hledání potravy, vyhýbání se nebezpečí nebo orientaci v prostoru. Pohybový vzor složený z tečkovaných bodů se v neurovědách dlouhodobě používá jako standardní úloha, protože umožňuje přesně řídit, jak obtížné je směr pohybu rozpoznat. Díky tomu lze výsledky různých druhů poměrně dobře porovnávat, a právě proto je zjištěný náskok vran tak výmluvný.

Studie přispívá k širšímu zájmu o kognitivní schopnosti krkavcovitých ptáků, k nimž vrány patří. Ti jsou v odborné literatuře dlouho považováni za mimořádně inteligentní, přestože jejich mozek je stavebně odlišný od mozku savců. Ptáci nemají vrstevnatou mozkovou kůru, jakou známe u opic či lidí, a přesto zvládají složité úkoly. Výsledky z Tübingenu naznačují, že odlišná mozková architektura nemusí být překážkou, a v některých ohledech může dokonce umožňovat rychlejší zpracování informací.

Je třeba zdůraznit, že experiment proběhl pouze se dvěma jedinci. Takto malý vzorek je u výzkumů s vysoce vycvičenými zvířaty poměrně běžný, protože naučit ptáky složitému úkolu vyžaduje dlouhou přípravu. Zároveň však platí, že zobecňování na celý druh či na ptáky jako celek je nutné provádět opatrně. Údaje, které máme k dispozici, mluví o rychlosti reakce a zachované přesnosti u zkoumaných vran, nikoli o tom, jakými mechanismy v mozku k tomuto výkonu dochází.

Stejně tak z dostupných informací nelze usuzovat, proč se vrány rozhodují právě takto rychle. Může jít o přizpůsobení životu v prostředí, kde je včasná reakce na pohyb důležitá, ale tuto hypotézu zadané poznatky nepotvrzují ani nevyvracejí. Jisté je pouze to, že naměřené hodnoty ukazují na výrazně svižnější zpracování vizuálního podnětu, než jaké se pozoruje u lidí a opic.

Výsledky tak obohacují srovnávací pohled na to, jak různé živočišné druhy řeší stejný problém. Pokud ptáci s tak odlišně uspořádaným mozkem dokážou v rychlosti rozhodování předčit primáty, naznačuje to, že evoluce našla více cest, jak dosáhnout efektivního zpracování informací. Pro neurovědce je to podnět k dalšímu zkoumání toho, jak přesně ptačí mozek tyto úlohy zvládá a nakolik se jeho principy liší od těch, které známe u savců.