Velká studie: školení laiků a operátorů nezvýšilo přežití zástavy srdce

Rozsáhlá americká studie nepřinesla důkaz, že intenzivní školení laiků, operátorů tísňové linky a záchranářů zvyšuje přežití lidí s náhlou zástavou srdce mimo nemocnici. Výsledky na kongresu American Heart Association představila Carolina Malta Hansen a zároveň vyšly v časopise New England Journal of Medicine. O studii informovala 8. listopadu autorka Elizabeth Cooney v odborném zpravodajském serveru STAT.

Problém je přitom závažný. Ve Spojených státech postihne náhlá zástava srdce mimo nemocnici každý rok zhruba 350 000 lidí a přežije jen jeden z deseti. Šance na přežití navíc klesá o 10 % za každou minutu, kdy nikdo nezačne s kardiopulmonální resuscitací (KPR). Právě proto se vědci pokusili ověřit, zda lze systematickým vzděláváním tuto smrtelnou statistiku změnit.

Randomizovaná kontrolovaná studie začala v roce 2021 v 60 okresech Severní Karolíny, kde žije přibližně 8,5 milionu obyvatel. Intervence měla tři části: školení operátorů tísňové linky 911, výcvik první pomoci včetně použití automatického externího defibrilátoru (AED) a výcvik KPR pro komunitu, tedy například na pracovištích, v náboženských skupinách či ve vládních úřadech.

Za pět let výzkumníci zaznamenali 22 459 dospělých se zástavou srdce mimo nemocnici. V okresech s intenzivním vzděláváním šlo o 11 615 případů, v okresech bez intervence o 10 844. Medián věku postižených byl 64 let, ženy tvořily 37 %, Afroameričané 33 % a 29 % pacientů žilo ve venkovských oblastech. Vzdělávací strategie ale nevedla k vyššímu přežití ve srovnání s běžnou péčí.

Autoři zároveň upozorňují na dílčí signál. Ve čtvrtém roce studie vzrostl podíl pacientů, kterým laik poskytl KPR, což považují za možný přínos intervence. K vyššímu přežití se to však zatím nepromítlo.

Výsledky vyvolávají srovnání s Dánskem, které patří k zemím s nejlepšími výsledky. Přežití tam dosahuje přibližně 16 % a defibrilace se provede v 11 % případů. Ve Spojených státech přežije zhruba 10 % postižených a defibrilace se využije jen ve 2 % případů. Zásadní je rozdíl v proškolení populace: v Dánsku je zaškoleno přibližně 80 % obyvatel, zatímco v severokarolínské studii zhruba 5 %. Podíl vyškolených Dánů přitom vzrostl z 20 % na počátku roku 2000 na dnešních 80 %. Pomáhá tomu i pravidlo, že pro získání řidičského oprávnění je nutný certifikát z KPR.

K možným vysvětlením slabých výsledků se vyjádřil Brahmajee Nallamothu, editor časopisu Circulation: Cardiovascular Quality and Outcomes. Podle něj mohl start studie v době, kdy vznikl covid-19, výcvik zpozdit. Úroveň proškolení tak možná nedosáhla hodnot, které by se mohly projevit na přežití. Malta Hansen plánuje sledovat populaci v Severní Karolíně alespoň další rok, aby ověřila, zda se případný efekt neprojeví s odstupem.

Studie tak ukazuje, že samotné zavedení několika vzdělávacích programů na úrovni okresů v krátkém čase k měřitelnému zlepšení přežití nestačí. Zkušenost z Dánska naznačuje, že rozhodující může být dlouhodobé a plošné budování dovedností v celé populaci, nikoli jednorázová kampaň. Zda se tento předpoklad potvrdí, ukáže další sledování pacientů v Severní Karolíně.