Vědci zkoumají genom 194leté želvy Jonathan, nejstaršího suchozemského tvora

Jonathan, nejstarší známá suchozemská želva na světě, se dožil 194 let, a právě tento neobvyklý věk přitáhl pozornost vědecké komunity. Mezinárodní tým vědců, který vede neurolog spolu s odborníky na pokročilou genomiku, se rozhodl prozkoumat biologické mechanismy, jež tomuto tvorovi umožňují žít výrazně déle než drtivá většina ostatních živočichů na planetě. Na výzkumu se podílejí i specialisté spojení s americkým zdravotnickým centrem Vanderbilt Health, kteří přinášejí své know-how z oblasti genetiky a medicíny do projektu, jehož cílem je odhalit, co přesně stojí za extrémní dlouhověkostí želvy Jonathan.

Jonathan žije na ostrově Svatá Helena v Atlantském oceánu, kde je dlouhodobě považován za symbol i turistickou atrakci. Jeho stáří bylo odhadováno na základě historických záznamů a srovnávacích údajů o růstu obřích želv, přičemž přesný rok jeho narození není znám s absolutní jistotou, ale odborníci se shodují, že jde o nejstarší žijící suchozemský tvor, jehož věk je možné doložit. Právě tato jedinečnost z něj dělá ideálního kandidáta pro studium procesů stárnutí.

Vědci se zaměřují na genom Jonathana a hledají v něm specifické znaky, které by mohly vysvětlit, proč jeho buňky stárnou tak pomalu ve srovnání s člověkem nebo jinými savci. Pokročilé genomické metody umožňují analyzovat nejen samotnou DNA, ale i to, jak se geny v průběhu času projevují a jak organismus dokáže opravovat poškození na buněčné úrovni. Tyto mechanismy jsou klíčové pro pochopení toho, proč některé druhy stárnou pomaleji než jiné a proč jsou méně náchylné k nemocem spojeným s vysokým věkem, jako jsou nádorová onemocnění nebo neurodegenerativní poruchy.

Zapojení neurologa do týmu není náhodné. Odborníci se totiž zajímají i o to, jak stárnutí ovlivňuje nervový systém želvy a zda existují paralely s procesy, které probíhají v lidském mozku. Porozumění tomu, jak si organismus dokáže po desetiletí udržet funkční nervovou soustavu, by mohlo přinést nové poznatky využitelné i v humánní medicíně, zejména v oblasti výzkumu demence a dalších onemocnění spojených se stárnutím mozku.

Spolupráce s Vanderbilt Health, které je součástí významné americké univerzitní zdravotnické instituce, dodává projektu klinický rozměr. Odborníci z tohoto centra mají zkušenosti s převodem základního vědeckého výzkumu do praktických lékařských aplikací, což by mohlo v budoucnu pomoci při vývoji terapií zaměřených na zpomalení stárnutí u lidí nebo na prevenci chorob spojených s vysokým věkem.

Obří želvy jsou dlouhodobě považovány za jedny z nejdéle žijících obratlovců na Zemi. Jejich pomalý metabolismus, schopnost regenerace tkání a odolnost vůči některým typům buněčného poškození z nich dělají přirozený objekt zájmu gerontologického výzkumu. Zatímco u člověka se maximální délka života pohybuje kolem sta let, u některých druhů želv byly zaznamenány jedinci, kteří se dožili přes sto padesát i sto devadesát let, jak dokazuje právě případ Jonathana.

Výzkumný tým plánuje porovnat genetický materiál Jonathana s dalšími dlouhověkými i krátkověkými druhy plazů, aby identifikoval konkrétní geny nebo genetické varianty spojené s pomalým stárnutím. Součástí analýzy má být i zkoumání telomer, tedy koncových částí chromozomů, jejichž zkracování je u mnoha druhů spojováno s procesem stárnutí. U některých dlouhověkých živočichů bylo pozorováno, že se telomery zkracují výrazně pomaleji nebo že organismus disponuje účinnějšími mechanismy jejich obnovy.

Výsledky studie zatím nebyly publikovány v recenzovaném vědeckém časopise, výzkum však pokračuje a odborníci očekávají, že přinese nové poznatky využitelné nejen v biologii stárnutí, ale potenciálně i v medicíně zaměřené na prodloužení zdravého lidského života. Případ želvy Jonathana tak představuje výjimečnou příležitost studovat dlouhověkost přímo na organismu, který ji ztělesňuje už téměř dvě stě let.