Vědci zaznamenali nárůst výskytu plejtváků u pobřeží Namibie a Jižní Afriky

Více než čtyřicet let po ukončení komerčního velrybaření přinášejí nová vědecká data ojedinělý pohled na to, jak se populace největších živočichů planety v jihoatlantických vodách postupně zotavují. Studie publikovaná v odborném časopise African Journal of Marine Science ukazuje výrazný nárůst pozorování plejtváka obrovského a plejtváka myšoka, známého také jako plejtvák modrý, u pobřeží Namibie a západního pobřeží Jižní Afriky.

Autoři výzkumu vycházeli z rozsáhlého souboru dat, který zahrnuje více než šedesát let potvrzených záznamů - od přímých pozorování na moři až po případy vyplavení mrtvých zvířat na pobřeží. Tento dlouhodobý přehled umožnil vědcům porovnat současnou situaci s obdobím krátce po skončení komerčního lovu velryb, kdy byly populace obou druhů na pokraji vyhynutí kvůli desetiletím intenzivního průmyslového lovu ve 20. století.

Nejvýraznějším zjištěním studie je skutečnost, že celých 95 procent všech zaznamenaných pozorování pochází z období od roku 2012 do současnosti. Tento údaj podle autorů naznačuje, že se v posledních letech v regionu odehrává znatelný nárůst výskytu obou druhů, byť celkové absolutní počty pozorovaných zvířat zůstávají i nadále nízké ve srovnání s odhadovanou původní velikostí populací před nástupem komerčního velrybaření.

Plejtvák obrovský a plejtvák myšok patří mezi druhy, které byly komerčním lovem postiženy nejvíce ze všech velryb. Jejich populace v jižním Atlantiku byly loveny po desetiletí, než mezinárodní moratorium na komerční lov velryb, které vstoupilo v platnost v 80. letech minulého století, lovu učinilo přítrž. Od té doby vědci sledují, zda a jak rychle se populace dokážou zotavit.

Výzkumníci zdůrazňují, že nárůst pozorování nemusí nutně znamenat pouze skutečný nárůst počtu zvířat v oblasti. Částečně může jít o výsledek zlepšených metod monitoringu, většího počtu pozorovacích plavidel, rozvoje vědeckých expedic v regionu i většího zapojení veřejnosti a rybářů do hlášení pozorování. Přesto autoři studie považují dlouhodobý trend za povzbudivý signál, který může svědčit o postupné obnově populací v oblasti, jež byla kdysi jedním z center velrybářského průmyslu.

Jihovýchodní Atlantik, zahrnující vody u pobřeží Namibie a Jižní Afriky, byl historicky významnou oblastí pro migraci i krmení velkých kytovců. Přítomnost plejtváků obrovských a myšoků v těchto vodách je spojována jak s bohatými loveckými oblastmi bohatými na krunýřovku, tak s migračními trasami mezi chladnějšími jižními vodami a teplejšími oblastmi blíže rovníku.

Vědci plánují v monitoringu pokračovat a rozšířit sběr dat i o modernější technologie, jako je akustické sledování a satelitní telemetrie, které by mohly poskytnout přesnější obraz o velikosti a pohybu populací v regionu. Přesné odhady početnosti zůstávají i nadále komplikované vzhledem k rozlehlosti oceánu a omezeným možnostem systematického sčítání velkých mořských savců na volném moři.

Studie tak přidává další dílek do mozaiky poznatků o tom, jak se mořské ekosystémy vyrovnávají s dlouhodobými následky průmyslového využívání v minulém století. Zatímco úplné zotavení populací plejtváka obrovského a myšoka v jihoatlantickém regionu je podle odborníků ještě vzdáleným cílem, samotný fakt, že se pozorování obou druhů v posledním desetiletí znásobila, představuje důležitý ukazatel toho, že ochranná opatření zavedená po ukončení komerčního velrybaření mají reálný, byť pomalý účinek.