Vědci stále neznají povahu záhadných malých červených teček z dalekohledu Jamese Webba

Vesmírný dalekohled Jamese Webba, který provozuje americká vesmírná agentura NASA, přinesl od svého uvedení do provozu v roce 2022 řadu překvapivých pozorování. Mezi nejzáhadnější patří objev takzvaných malých červených teček, v angličtině označovaných zkratkou LRDs (little red dots). Jde o extrémně vzdálené a přitom nápadně kompaktní objekty, které se na snímcích dalekohledu jeví jako drobné červené body. Ačkoli od jejich prvního zachycení uplynulo již několik let, jejich skutečná povaha zůstává i v roce 2026 jedním z otevřených problémů moderní astrofyziky.

Malé červené tečky přitáhly pozornost vědců především kvůli kombinaci dvou vlastností – jsou extrémně vzdálené, tedy pocházejí z raných fází vesmíru, a zároveň jsou nezvykle kompaktní. Právě schopnost Webbova teleskopu zachytit infračervené záření z tak velkých vzdáleností umožnila jejich objevení, protože světlo z těchto objektů bylo cestou k Zemi výrazně posunuto do červené oblasti spektra. Předchozí přístroje, včetně Hubblova vesmírného dalekohledu, neměly dostatečnou citlivost ani rozlišení k tomu, aby podobné objekty zachytily.

Hlavním vědeckým cílem výzkumu je porozumět tomu, co malé červené tečky vlastně jsou. Vědci zvažují několik možných vysvětlení. Jednou z hypotéz je, že jde o velmi rané a kompaktní galaxie s intenzivní tvorbou hvězd, které jsou zahaleny prachem pohlcujícím část jejich záření a měnícím jeho barvu na červenou. Podle jiné teorie by mohlo jít o supermasivní černé díry v počáteční fázi růstu, obklopené hustým plynem, jenž rovněž ovlivňuje barvu vycházejícího záření. Obě varianty by měly zásadní důsledky pro pochopení toho, jak rychle se ve vesmíru vytvářely první galaxie a černé díry.

Kompaktnost těchto objektů je zvláště pozoruhodná proto, že podle dosavadních modelů vývoje vesmíru by se galaxie a další struktury v tak raných obdobích měly teprve formovat a být výrazně méně husté. Pokud se ukáže, že malé červené tečky skutečně odpovídají extrémně husté koncentraci hmoty v tak raném vesmíru, mohlo by to znamenat, že současné teorie o rychlosti vzniku galaxií a černých děr je třeba upravit.

Vzdálenost těchto objektů znamená, že jejich světlo k nám cestovalo miliardy let, takže pozorování malých červených teček je fakticky pohledem do velmi rané historie vesmíru, jen krátce po takzvaném velkém třesku. To dělá z jejich studia jeden z klíčových nástrojů pro pochopení kosmického vývoje v jeho počáteční fázi.

Vědci pracující s daty z Webbova teleskopu se shodují, že k jednoznačnému vysvětlení povahy LRDs bude třeba dalšího pozorování a analýzy spektroskopických dat, která mohou odhalit chemické složení a fyzikální podmínky uvnitř těchto objektů. Spektroskopie totiž umožňuje rozložit světlo z těchto vzdálených zdrojů na jednotlivé složky a zjistit tak, zda převažuje záření pocházející z hvězd, nebo naopak signatury typické pro aktivní jádra galaxií s rostoucí černou dírou.

Objev malých červených teček je považován za jeden z významných příspěvků Webbova teleskopu k astronomii od jeho spuštění v roce 2022. Zatímco původní očekávání se soustředila především na studium exoplanet a raných galaxií obecně, existence tak neobvyklé populace objektů ukázala, že vesmír v raných fázích svého vývoje skrývá jevy, které nebylo možné plně předpovědět na základě dosavadních teoretických modelů.

Astronomové zapojení do výzkumu zdůrazňují, že řešení záhady malých červených teček může mít širší dopad na chápání vzniku vesmírných struktur jako celku. Pokud se totiž potvrdí, že jde o rychle rostoucí černé díry, znamenalo by to, že mechanismy jejich vzniku a růstu musely být v raném vesmíru mnohem efektivnější, než se dosud předpokládalo. Naopak pokud se ukáže, že jde především o kompaktní hvězdné soustavy zahalené prachem, poskytlo by to nový pohled na to, jak rychle mohly první galaxie akumulovat hmotu a formovat hvězdy.

Výzkum malých červených teček tak zůstává aktivní oblastí astrofyziky, ve které se očekávají další zjištění na základě pokračujících pozorování Webbova teleskopu i případných budoucích misí zaměřených na hluboký vesmír.