Vědci přesnili stáří kráteru Ames v Oklahomě na 370 milionů let

Vědci z University of Texas at Austin přišli s novým datováním krátoru Ames v Oklahomě, které posouvá stáří dopadu meteoritu o téměř 100 milionů let. Podle nejnovější studie meteor zasáhl oblast dnešního města Ames přibližně před 370 miliony lety, zatímco dosavadní odhady počítaly s dobou před 467,5 miliony lety.

Studii vedla Elizabeth Catlos, docentka na katedře zeměpisných a planetárních věd, a výsledky byly publikovány v červenci 2026 v odborném časopise Meteoritics & Planetary Science. Kráter Ames se nachází hluboko pod povrchem stejnojmenného města v Oklahomě a není z povrchu viditelný – jeho existence byla odhalena až díky geologickým vrtům a následným analýzám.

Starší odhad stáří kráteru vycházel z biologických důkazů, konkrétně z fosilních zubů prastarého mořského živočicha zvaného conodont, které byly nalezeny v okolních horninách. Tato metoda datování však měla svá omezení, protože se opírala o nepřímé indicie z okolních sedimentárních vrstev, nikoli přímo o materiál ovlivněný samotným dopadem.

Nový výzkum přinesl přesnější výsledky díky analýze zirkonových krystalů, které byly přímo zasaženy energií meteorického nárazu. Tyto minerály jsou známé svou odolností a schopností uchovat si informace o extrémních podmínkách, jimž byly vystaveny, což z nich činí spolehlivý nástroj pro datování geologických událostí. Díky tomu mohli vědci stanovit stáří dopadu mnohem přesněji než na základě fosilních nálezů.

Nové datum umísťuje dopad meteoritu do období pozdního devonu, a to v těsné blízkosti takzvaného frasnensko-famenského masového vymírání, k němuž došlo přibližně před 372 miliony lety. Toto vymírání patří mezi nejvýznamnější biologické krize v historii Země a postihlo zejména mořské ekosystémy, včetně korálových útesů a mnoha druhů ryb. Otázka, zda dopad meteoritu v Oklahomě mohl s touto událostí nějak souviset, zůstává pro vědce zajímavým tématem k dalšímu zkoumání, byť studie samotná se primárně zaměřuje na přesné určení stáří kráteru.

Projekt, který vedl k těmto zjištěním, měl dlouhou a osobní historii. Iniciátorem výzkumu byl Andrew Parisi, bývalý student Jackson School of Geosciences na University of Texas at Austin. Parisi zemřel v roce 2018, ještě než mohl výzkum dokončit. Jeho kolegové a bývalí spolupracovníci se rozhodli v práci pokračovat a dovést ji do podoby, která by odpovídala jeho původnímu záměru a vědeckým standardům.

Výsledky studie tak představují nejen významný posun v chápání geologické historie Severní Ameriky, ale i připomínku práce vědce, který se nedožil jejího publikování. Přesnější datování kráteru Ames má význam nejen pro geology zabývající se impaktními strukturami, ale i pro paleontology a badatele zkoumající masová vymírání a jejich možné příčiny.

Kráter Ames patří mezi méně známé, ale vědecky významné impaktní struktury v Severní Americe. Jeho objev a následný výzkum ukazují, jak moderní metody datování, založené na analýze minerálů jako je zirkon, mohou zpřesnit nebo zcela přepsat dřívější odhady založené na nepřímých biologických důkazech. Tento posun o téměř sto milionů let je významný nejen z hlediska přesnosti geologických dat, ale otevírá i nové otázky o tom, jaký dopad mohl mít tento konkrétní impakt na tehdejší ekosystémy a zda souvisel s dalšími geologickými či biologickými událostmi pozdního devonu.

Vědecký tým z University of Texas at Austin plánuje v navazujícím výzkumu dále zkoumat souvislosti mezi dopadem meteoritu a změnami v tehdejším prostředí, byť konkrétní detaily dalších kroků výzkumu nebyly v souvislosti s touto publikací zveřejněny. Práce týmu kolem Elizabeth Catlos tak představuje důležitý příspěvek k poznání geologické minulosti oblasti dnešní Oklahomy a ukazuje, jak se vědecké poznatky postupně zpřesňují díky novým analytickým metodám.