Vědci odhalili výjimky z věkové dělby práce u mravenčích a včelích kolonií

Mravenci a včely medonosné patří mezi hmyz, který žije v přísně organizovaných koloniích s jasným rozdělením rolí mezi jednotlivými členy. Toto uspořádání se vyvíjelo po miliony let a umožňuje těmto druhům efektivně zajišťovat přežití celé kolonie, od výchovy potomstva až po obranu hnízda a shánění potravy. Vědci, kteří se dlouhodobě zabývají chováním sociálního hmyzu, pozorují, že role jednotlivých jedinců se obvykle mění v závislosti na jejich věku.

U většiny druhů mravenců i u včel medonosných platí, že mladí dospělí jedinci po vylíhnutí nejprve zůstávají uvnitř hnízda nebo úlu. Jejich hlavním úkolem je v tomto období péče o larvy a další mladé jedince kolonie. Teprve později, jakmile dosáhnou vyššího věku, se přesouvají k náročnějším a rizikovějším úkolům, mezi něž patří právě shánění potravy mimo hnízdo. Tento postupný přechod od vnitřních k vnějším činnostem je u sociálního hmyzu dobře zdokumentovaným jevem a odpovídá takzvané věkové polyetismu, tedy rozdělení práce podle stáří jedince.

Zajímavostí, kterou entomologové u některých druhů mravenců pozorují, je, že ne všichni mladí dospělí jedinci procházejí stejným vývojem chování. U některých druhů mravenců totiž byli zaznamenáni jedinci, kteří se začínají věnovat shánění potravy prakticky okamžitě po dosažení dospělosti, aniž by předtím prošli obdobím péče o mláďata uvnitř hnízda.

Tento jev se liší od obvyklého schématu, kde mladí jedinci nejprve stráví určitou dobu vnitřní prací a teprve postupně přecházejí k venkovním aktivitám. U zmíněných druhů mravenců naopak chybí jakékoli přechodné období mezi péčí o potomstvo a sháněním potravy – jedinec se tak prakticky ihned zapojuje do jedné z nejnáročnějších a nejrizikovějších činností v rámci kolonie.

Shánění potravy je totiž pro jednotlivého mravence spojeno s výrazně vyšším rizikem než práce uvnitř hnízda. Mimo bezpečí kolonie čelí hmyz predátorům, nepříznivým povětrnostním podmínkám i konkurenci jiných kolonií. Právě proto bývá tato role obvykle vyhrazena starším a zkušenějším jedincům, kteří už mají za sebou období, kdy byli chránění uvnitř hnízda. Pozorování druhů, které tento vzorec nedodržují, proto vzbuzuje zájem odborníků, protože naznačuje, že rozdělení rolí v koloniích hmyzu nemusí být tak jednotné a neměnné, jak se dříve předpokládalo.

Chování sociálního hmyzu, jako jsou mravenci a včely medonosné, je dlouhodobě předmětem výzkumu především proto, že nabízí vhled do fungování komplexních systémů založených na spolupráci velkého množství jedinců. Kolonie fungují jako jeden provázaný celek, kde každý jedinec plní svou roli ve prospěch celku, nikoli pouze sám sebe. Podobné modely rozdělení práce se zkoumají i v souvislosti s dalšími oblastmi, například při studiu organizace a komunikace ve skupinách obecně.

U včel medonosných je systém věkového rozdělení práce rovněž dobře popsán – dělnice v mladším věku pečují o larvy, čistí plástve nebo se starají o královnu, zatímco starší včely postupně přebírají úkoly spojené s obranou úlu a nakonec i se sběrem nektaru a pylu mimo úl. Toto schéma je u včel poměrně stabilní a dobře prostudované, což umožňuje srovnání s chováním pozorovaným u mravenců.

Odlišnosti mezi jednotlivými druhy mravenců v tom, zda a jak dlouho mladí jedinci setrvávají u péče o mláďata, než se přesunou k shánění potravy, ukazují, že evoluce sociálního chování hmyzu může probíhat různými cestami podle specifických podmínek, v nichž daný druh žije. Faktory jako velikost kolonie, dostupnost potravy v okolí hnízda nebo míra ohrožení predátory mohou ovlivňovat, jak rychle jedinci přecházejí mezi jednotlivými rolemi.

Pozorování těchto rozdílů přispívá k lepšímu porozumění tomu, jak sociální hmyz organizuje svou činnost a jak flexibilně dokáže reagovat na podmínky prostředí. Mravenci i včely tak zůstávají pro vědce důležitým modelovým příkladem zkoumání sociální organizace v živočišné říši.