Vědci objevili u chobotnic buňky podobné lidským sluchovým, rozmístěné po celém těle

Vědci objevili, že chobotnice mají na povrchu těla buňky s drobnými vláskovitými výrůstky, které se nápadně podobají buňkám v lidském uchu zodpovědným za vnímání zvuku. Výzkum, který objev přinesl, provedl tým z Case Western Reserve University ve Spojených státech. Podle vědců se nejedná o ojedinělý nález – chobotnice mají stovky těchto takzvaných vláskových buněk a ty navíc pokrývají celou plochu jejich těla, nikoli jen vybrané smyslové orgány.

Vláskové buňky jsou u lidí a dalších obratlovců klíčové pro sluch – nacházejí se ve vnitřním uchu, kde zachycují zvukové vlny a přeměňují je na nervové signály, které mozek vyhodnocuje jako zvuk. Jejich poškození, ať už vlivem hluku, stárnutí nebo nemoci, je jednou z hlavních příčin ztráty sluchu u lidí, protože se tyto buňky na rozdíl od jiných tkání v těle neumějí přirozeně obnovovat. Právě proto vzbuzuje objev podobných struktur u chobotnic u odborníků velký zájem.

Chobotnice jsou bezobratlí živočichové a z evolučního hlediska jsou od člověka vzdáleny stovkami milionů let vývoje. Přesto se zdá, že příroda u obou skupin živočichů nezávisle na sobě „vynalezla“ podobné buněčné řešení pro vnímání okolního prostředí. Tento jev se v biologii označuje jako konvergentní evoluce – tedy situace, kdy různé organismy vyvinou podobné struktury nebo funkce nezávisle na sobě, protože řeší podobný problém.

Vědci se nyní domnívají, že vláskové buňky na těle chobotnic by mohly sloužit k vnímání vibrací, proudění vody nebo jiných mechanických podnětů v jejich okolí. Vzhledem k tomu, že se tyto buňky nacházejí po celém povrchu těla, mohly by chobotnicím poskytovat mimořádně citlivý a rozsáhlý smyslový systém, který jim pomáhá orientovat se v prostředí, vyhýbat se predátorům nebo lovit kořist.

Pro vědu je však nejzajímavější možnost, že studium těchto buněk u chobotnic pomůže lépe pochopit, jak fungují a jak se poškozují vláskové buňky u lidí. Pokud se podaří odhalit, proč jsou podobné buňky u chobotnic odolnější nebo zda mají schopnost regenerace, kterou lidské vláskové buňky postrádají, mohlo by to v budoucnu přispět k vývoji nových léčebných postupů pro poruchy sluchu. Ztráta sluchu patří mezi nejčastější smyslová postižení na světě a dosavadní léčba se omezuje především na kompenzační pomůcky, jako jsou naslouchadla nebo kochleární implantáty, nikoli na obnovu poškozených buněk.

Výzkumníci z Case Western Reserve University plánují další studie, které by měly odhalit přesnou funkci těchto buněk u chobotnic a jejich genetický základ. Zajímá je zejména to, zda tyto buňky skutečně slouží k vnímání zvuku nebo spíše k detekci jiných typů mechanických podnětů, jako je tlak vody nebo pohyb okolních předmětů. Dosavadní poznatky o smyslovém vnímání chobotnic naznačují, že tito živočichové disponují komplexním systémem, který jim umožňuje reagovat na změny v prostředí mnohem citlivěji, než se dosud předpokládalo.

Objev tak rozšiřuje pohled na to, jak rozmanitá a zároveň evolučně propojená může být smyslová percepce v živočišné říši. Ačkoliv chobotnice a lidé patří do zcela odlišných vývojových větví, podobnost mezi jejich buněčnými strukturami naznačuje, že základní principy snímání mechanických a zvukových podnětů mohou být v přírodě univerzálnější, než se dosud myslelo. Vědecká komunita nyní s napětím očekává další výsledky výzkumu, které by mohly přinést nové poznatky nejen o biologii hlavonožců, ale i o mechanismech, které stojí za lidským sluchem a jeho ztrátou.