Studie: Zájem farmářů v Severní Karolíně o ochranu proti povodním brzdí administrativa

Vlastníci půdy v Severní Karolíně projevují sílící zájem o zavádění opatření na ochranu životního prostředí, která by pomohla snížit riziko povodní. Vyplývá to ze studie Moore et al. (2026) nazvané Welcome to the club: Unpacking administrative burdens in conservation incentive programs supporting natural flood resilience, zveřejněné 11. srpna 2026. Autoři se v ní zaměřili na to, proč navzdory deklarovanému zájmu vlastníků půdy zůstává skutečné zapojení do ochranných programů omezené.

Výzkum ukázal, že hlavní překážkou nejsou chybějící environmentální hodnoty samotných vlastníků, nýbrž administrativní bariéry spojené s existujícími programy ochrany. Vlastníci půdy opakovaně popisovali programy jako časově náročné a zbytečně složité, s nepřehlednými procesy podávání žádostí. Mnozí si stěžovali na nejasně formulované požadavky, kvůli nimž si nebyli jistí, zda vůbec splňují podmínky pro zapojení, nebo co přesně se od nich v rámci programu očekává.

Dalším častým problémem byly dlouhé čekací doby mezi podáním žádosti a jejím schválením, případně mezi schválením a skutečnou realizací opatření na pozemku. Vlastníci půdy podle studie také narazili na nekonzistentní technickou podporu – zkušenosti se lišily podle toho, s kým konkrétně z daného úřadu nebo organizace komunikovali, což vedlo k nejistotě a frustraci.

Přes tyto překážky autoři studie zdůrazňují, že vlastníci půdy v Severní Karolíně vyjadřují silné environmentální hodnoty a chuť podílet se na ochraně krajiny způsobem, který přispívá k odolnosti proti povodním. Mnozí sami navrhovali konkrétní kroky ke zlepšení současného stavu. Mezi nejčastější náměty patřilo zjednodušení programových pokynů tak, aby byly srozumitelné i lidem bez odborného zázemí, poskytnutí lepší a konzistentnější technické pomoci ze strany státních i neziskových organizací a vytvoření více příležitostí, kdy by se vlastníci půdy mohli vzájemně učit ze zkušeností svých sousedů a kolegů, kteří už podobná opatření na svých pozemcích zavedli.

Cílem studie je přispět ke zlepšení přístupnosti ochranných programů a podpořit širší přijetí přírodě blízkých přístupů k posílení odolnosti vůči povodním v regionu, který se stále častěji potýká s dopady extrémních srážek a záplav. Autoři argumentují, že administrativní zátěž – tedy čas, úsilí a psychologické náklady spojené s vyřizováním žádostí – představuje skrytou, ale zásadní překážku, která brání efektivnímu využívání veřejných prostředků určených na ochranu krajiny.

Studie tak zapadá do širší diskuse o tom, jak nastavit veřejné programy tak, aby byly skutečně dostupné pro lidi, kterým mají sloužit, a ne pouze pro ty, kteří mají čas, znalosti nebo kontakty potřebné k úspěšnému absolvování byrokratického procesu. Autoři doporučují, aby instituce spravující programy ochrany životního prostředí v Severní Karolíně zvážily revizi svých postupů s ohledem na zpětnou vazbu od samotných vlastníků půdy.

Zlepšení přístupnosti těchto programů by podle studie mohlo mít přímý dopad na schopnost regionu čelit povodňovým rizikům, protože přírodní přístupy k ochraně krajiny – jako je obnova mokřadů, výsadba vegetace podél vodních toků nebo úprava způsobu hospodaření na půdě – patří mezi účinné nástroje ke zmírnění dopadů silných dešťů a rozvodnění řek. Bez aktivní účasti soukromých vlastníků půdy, kteří spravují velkou část krajiny, však tyto přístupy nemohou být uplatňovány v potřebném rozsahu.

Výsledky studie Moore et al. tak nabízejí konkrétní vodítka pro tvůrce politik a správce programů, jak snížit administrativní zátěž a zároveň zachovat potřebnou kontrolu a odpovědnost při vynakládání veřejných prostředků. Zveřejněny byly pod odkazem https://doi.org/10.1029/2026CSJ000191.