Studie: včelí kolonie je smrtelný superorganismus, rojení není reprodukcí

Vědci z Lundovy univerzity a Univerzity v Oulu přišli s návrhem, který mění dosavadní pohled na biologii včelích kolonií. Dr. Hannes Bonhoff a Dr. Heikki Helanterä publikovali 3. srpna 2026 v časopise Insectes Sociaux studii, podle níž je třeba včelí kolonii chápat nikoli jako trvalou entitu, ale jako řadu po sobě jdoucích, smrtelných superorganismů.

Podle autorů dosavadní představa, že rojení představuje formu reprodukce kolonie, je zavádějící. Rojení podle nich ve skutečnosti předchází samotnému oplodnění, a tedy vzniku nového jedince v biologickém smyslu. Odcházející roj, v němž kolonii opouští stará královna, je podle vědců původní mateřskou kolonií, která se stěhuje na nové místo, nikoli jejím potomkem. Teprve následné dílčí roje, takzvané afterswarms, umožňují vznik dalších samostatných kolonií a tím i produkci skutečných potomků.

„Analyzovali jsme, co to znamená, že včelí kolonie je jediný organismus,“ vysvětluje Dr. Bonhoff. Tento přístup vede autory k přirovnání, podle něhož se vývoj včelí kolonie podobá období gestace u savců – proces, během kterého se připravuje narození nového jedince, zatímco mateřský organismus dál existuje a funguje.

Z tohoto rámce vyplývá i zcela nové pojmenování jednotlivých rolí včel v kolonii. Trubci jsou podle autorů analogií spermií, panenské královny odpovídají vajíčkům, kladoucí královny plní funkci kmenových buněk a dělnice jsou přirovnávány k somatickým buňkám organismu. Tato terminologie má zdůraznit, že jednotlivé včely nejsou samostatnými organismy, ale součástmi jednoho vyššího biologického celku.

Studie má i praktický přesah do včelařství. Autoři upozorňují, že běžně používaná technika výměny královny, takzvané requeening, v jejich novém pojetí fakticky znamená usmrcení existujícího superorganismu a jeho nahrazení novým. Tradiční včelařské postupy, které se dosud považovaly za rutinní zásahy do chodu včelstva, tak podle vědců mohou mít mnohem závažnější důsledky, než se dosud předpokládalo – mohou ohrozit samotnou existenci konkrétního superorganismu.

Výzkumníci rovněž naznačují, že nový koncept může změnit způsob, jakým se měří životnost divokých včelích kolonií. Místo sledování jediné kolonie od jejího vzniku po zánik navrhují sledovat, jak dlouho je dané hnízdo postupně obsazováno řadou různých superorganismů, které se v něm střídají. Tento přístup by mohl poskytnout přesnější obraz o dynamice včelích populací v přírodě a o tom, jak dlouho jednotlivá hnízda skutečně slouží jako domov postupně se měnícím koloniím.

Práce Bonhoffa a Helanterä tak otevírá diskusi nejen v rámci akademické entomologie, ale potenciálně i mezi praktickými včelaři, kteří by měli zvážit, jaký dopad mají jejich zásahy na kolonie, jež dosud považovali za jednotné a dlouhodobě stabilní jednotky. Studie zdůrazňuje, že chápání včelí kolonie jako sledu smrtelných superorganismů, nikoli jako jednoho nesmrtelného celku, může vést k přehodnocení základních pojmů používaných ve výzkumu sociálního hmyzu i v chovatelské praxi.