Studie: razantní snížení emisí by mohlo výrazně zpomalit tání ledu v Antarktidě

Nová vědecká studie ukazuje, že výraznější snížení emisí skleníkových plynů může v průběhu tohoto století citelně omezit tání ledu v Antarktidě, a tím zpomalit vzestup hladiny moří. Pro pobřežní komunity po celém světě jde o zprávu, která nabízí konkrétní naději, že budoucí škody způsobené stoupající hladinou oceánů nemusí být nevyhnutelné v rozsahu, jaký naznačovaly dřívější odhady.

Antarktida patří mezi oblasti, které jsou nejcitlivější na globální oteplování. Obrovské masy ledu uložené na kontinentu představují potenciální zdroj vody, jehož uvolnění by mohlo znamenat výrazný nárůst hladiny moří v příštích desetiletích. Podle autorů nové studie platí, že čím rychleji a důrazněji se podaří omezit emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, tím menší bude úbytek ledové hmoty na jižním kontinentu. Snížení emisí je tak podle vědců přímo spojeno s nižší mírou ztráty antarktického ledu a pomalejším tempem růstu hladiny oceánů.

Výzkumníci upozorňují, že rozdíl mezi scénářem s ambiciózní klimatickou politikou a scénářem, kdy se emise budou vyvíjet podle současného trendu, je podstatný. V případě důslednější redukce emisí by podle studie bylo možné výrazně omezit množství ledu, které se z Antarktidy ztratí do konce století. To by se následně promítlo i do nižšího tempa vzestupu hladiny moří, což má přímý dopad na miliony lidí žijících v pobřežních oblastech.

Pro pobřežní komunity má vývoj hladiny oceánů zásadní význam. Vyšší hladina moře zvyšuje riziko záplav při bouřích, erozi pobřeží a pronikání slané vody do zdrojů pitné vody a zemědělské půdy. Dlouhodobě pak hrozí, že některé nízko položené oblasti budou obyvatelné jen s nákladnými ochrannými opatřeními, případně se stanou zcela nevhodnými k trvalému osídlení. Studie proto zdůrazňuje, že rozhodnutí o budoucí klimatické politice, která se přijímají dnes, budou mít dlouhodobé důsledky pro to, jak bezpečně budou moci lidé v těchto oblastech žít i za několik desetiletí.

Autoři práce vycházejí z klimatických modelů, které simulují chování antarktického ledového příkrovu v závislosti na různých scénářích vývoje emisí. Tyto modely berou v úvahu nejen postupné oteplování atmosféry, ale i oteplování oceánu, které ovlivňuje tání ledových šelfů zespodu. Právě tání ledových šelfů, plovoucích částí ledovce, které brzdí pohyb vnitrozemského ledu do moře, je podle vědců jedním z klíčových faktorů ovlivňujících rychlost, jakou se bude ledová hmota z Antarktidy ztrácet.

Studie zároveň připomíná, že některé změny v ledovém příkrovu jsou už nyní obtížně zvratitelné, a proto čím déle bude snižování emisí odkládáno, tím menší bude prostor pro zmírnění budoucích dopadů. Vědci proto vyzývají k rychlejšímu přechodu na nízkoemisní zdroje energie a k důslednějšímu plnění klimatických závazků, protože i relativně malé rozdíly v průměrném globálním oteplování se mohou výrazně projevit na stabilitě antarktického ledu.

Výsledky studie zapadají do širšího kontextu vědeckého konsenzu, podle něhož je rychlost a rozsah vzestupu hladiny moří v příštích desetiletích do značné míry závislá na tom, jak rychle se podaří omezit celosvětové emise skleníkových plynů. Zatímco určitá míra vzestupu hladiny je už nyní považována za nevyhnutelnou kvůli dosavadnímu oteplení, podle nové studie stále existuje prostor ovlivnit, jak velký bude nárůst na konci století.

Pro plánování ochrany pobřeží, výstavbu infrastruktury i rozhodování o budoucím využití pobřežních území mají tato zjištění praktický význam. Města a regiony, které leží v nízké nadmořské výšce, budou muset brát v úvahu různé scénáře vývoje hladiny moře při plánování protipovodňových opatření, hrází nebo přesunu kritické infrastruktury. Čím nižší bude výsledný vzestup hladiny díky omezení emisí, tím menší budou náklady i rizika spojená s adaptací těchto oblastí na měnící se klima.

Studie tak přidává další argument do diskuse o naléhavosti klimatických opatření a ukazuje, že rozhodnutí přijímaná v oblasti emisní politiky dnes budou mít konkrétní a měřitelný dopad na životy lidí v pobřežních oblastech po celém světě ještě za několik desetiletí.