Studie o krevním tlaku: po mrtvici nižší cíl pomáhá, u diabetiků ne

Hned tři studie představené na výročním vědeckém zasedání American Heart Association v Chicagu se věnovaly otázce, jak intenzivně snižovat krevní tlak u lidí po mrtvici a u pacientů s diabetem 2. typu. Výsledky nejsou jednotné: u pacientů po mrtvici naznačují přínos nižších cílových hodnot, u diabetiků vyšel výsledek neutrální. Informovala o tom reportérka Elizabeth Cooney z magazínu STAT ze sobotního briefingu 7. listopadu.

První studie, nazvaná REDUCE, testovala spironolakton, levné diuretikum, které se podávalo bezprostředně po mrtvici. Vedla ji Jordana Cohen z Perelman School of Medicine na University of Pennsylvania. Pacienti ve skupině se spironolaktonem měli tři měsíce po mrtvici vyšší pravděpodobnost, že se jejich tlak dostane pod 130/80 mm Hg, než pacienti, kteří dostávali běžnou péči. Studie ovšem měřila pouze snížení krevního tlaku, nikoli kardiovaskulární výsledky, a zatím byla prezentována jen jako abstrakt, bez publikace v odborném časopise. Cohen připomněla, že snížení systolického tlaku o 7 mm Hg se pojí s 38% nižším rizikem opakované mrtvice.

Bruce Ovbiagele z UCSF Weill Institute for Neurosciences upozornil na to, jak velký je v praxi problém s kontrolou tlaku. Zhruba třetina pacientů po mrtvici podle něj nesplňuje doporučení pro krevní tlak a asi pětina z nich do jednoho roku přeruší užívání antihypertenziv.

Druhou studií byla OPTIMAL-STROKE, publikovaná v New England Journal of Medicine. Vedla ji Gisele Sampaio z Federal University of São Paulo v Brazílii. Porovnávala dva cílové systolické tlaky, a to pod 120 mm Hg a pod 140 mm Hg, který je běžným cílem. U skupiny s přísnějším cílem byla během čtyř let významně nižší pravděpodobnost úmrtí nebo kardiovaskulárních příhod. Nižší cíl nezvýšil riziko terminálního selhání ledvin, potřeby dialýzy ani úmrtí, zaznamenány však byly změny některých ukazatelů funkce ledvin a hladin elektrolytů. Předsedou řídicího výboru studie OPTIMAL je Otavio Berwanger z Imperial College London.

Třetí studie, OPTIMAL-DIABETES, rovněž publikovaná v NEJM, použila stejné srovnání cílů, tedy pod 120 mm Hg proti pod 140 mm Hg, tentokrát u pacientů s diabetem 2. typu. Vedla ji Karla Santo z Einstein Hospital Israelita v São Paulu. Její výsledek byl neutrální: nižší cílová hodnota nesnížila výskyt závažných kardiovaskulárních příhod ani počet úmrtí.

Odborníci přizvaní k diskusi na briefingu upozornili na to, že před zobecněním závěrů zbývá řada nezodpovězených otázek. Shawna Nesbitt z UT Southwestern Medical Center poukázala na rozdíly mezi muži a ženami i mezi mladšími a staršími pacienty a zdůraznila, že je potřeba delší sledování. Cheryl Bushnell z Wake Forest University uvedla, že péče o krevní tlak po mrtvici je obtížná a stále není jasné, kdo by ji měl vést, zda neurolog, nefrolog, nebo praktický lékař.

Souhrnně tedy data z chicagského zasedání ukazují, že u pacientů po mrtvici může intenzivnější snižování tlaku přinést měřitelný užitek, zatímco u diabetiků 2. typu se tento přínos v prezentované studii neprokázal. Studie REDUCE navíc zatím prokazuje jen účinek na samotné hodnoty tlaku, nikoli na klinické výsledky, a čeká na recenzovanou publikaci.