Studie MIT: peptidy mohou přežít v kyselých mracích Venuše, naznačuje výzkum

Nová studie vědců z Massachusetts Institute of Technology naznačuje, že husté sirné mraky obklopující Venuši nemusí být pro molekuly potřebné k životu tak nehostinné, jak se dosud předpokládalo. Výzkum vedla Sara Seager, spoluautorem je Janusz Petkowski, astrobiolog z Wrocław University of Science and Technology v Polsku. Studie byla publikována v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America.

Povrch Venuše patří k nejextrémnějším prostředím sluneční soustavy. Teplota tam dosahuje přibližně 467 stupňů Celsia a atmosférický tlak je zhruba devadesátkrát třikrát vyšší než na hladině moře na Zemi. Planetu navíc obklopují husté oblaky tvořené převážně kyselinou sírovou, což z ní dlouhodobě činí kandidáta na jedno z nejméně přívětivých míst pro jakoukoli formu života.

Tým vědců se však zaměřil právě na vrstvu atmosféry, kde se tyto kyselé mraky nacházejí, a zkoumal, zda by v takovém prostředí mohly existovat a zůstat stabilní organické molekuly. Konkrétně se výzkum soustředil na peptidy, tedy krátké řetězce aminokyselin, které jsou základními stavebními kameny bílkovin a tím i pozemského života.

Pomocí techniky nukleární magnetické rezonance vědci testovali tři synteticky vyrobené peptidy a sledovali jejich chování v koncentrované kyselině sírové. Výsledky ukázaly, že peptidy mohou v tomto extrémně kyselém prostředí zůstat stabilní a vytvářet takzvané omega smyčky, tedy specifické strukturní útvary, které jsou důležité pro funkci bílkovin.

Zajímavým zjištěním bylo, že přítomnost vody naopak stabilitě těchto struktur brání. Zatímco ve vodném prostředí se peptidy do omega smyček neskládaly, v koncentrované kyselině sírové k tomuto strukturování docházelo. Toto pozorování je v přímém kontrastu s tím, jak fungují biologické procesy na Zemi, kde je voda nezbytným rozpouštědlem pro veškerý známý život.

Zjištění tak otevírá otázku, zda by se organické molekuly mohly v extrémně kyselém prostředí chovat jinak, než se dosud předpokládalo, a zda by tedy podobné podmínky, jaké panují v atmosféře Venuše, nemusely nutně vylučovat existenci nějaké formy chemie schopné podporovat život.

Autoři studie zdůrazňují, že jejich výsledky nejsou důkazem existence života na Venuši ani v jejích mracích. Jde spíše o laboratorní pozorování, které naznačuje, že koncentrovaná kyselina sírová nemusí být pro stabilitu organických molekul tak destruktivní, jak se dříve myslelo. Otevírá to prostor pro další výzkum toho, jaké typy molekul by mohly v podobně extrémním chemickém prostředí přežívat a jak by se lišily od biochemie založené na vodě, kterou známe ze Země.

Venušina atmosféra je již delší dobu předmětem zájmu astrobiologů, částečně kvůli specifickým vrstvám ve výšce, kde jsou teplota i tlak mírnější než na rozžhaveném povrchu planety. Právě tyto oblasti byly v minulosti spojovány se spekulacemi o možné existenci mikrobiálního života, ačkoliv extrémní kyselost prostředí byla vždy považována za jednu z hlavních překážek.

Nová práce týmu z MIT tuto překážku nevyvrací, ale ukazuje, že přinejmenším některé organické struktury dokážou v takovém prostředí zachovat svou stabilitu způsobem, který se liší od očekávání založených na chemii probíhající ve vodném prostředí. Autoři plánují v testování dalších molekul a jejich chování v podobně agresivním chemickém prostředí pokračovat, aby lépe porozuměli hranicím toho, co by mohlo v extrémních podmínkách přežít.

Studie byla publikována v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America a o jejích zjištěních informoval server Eos v článku autora Karthika Vinoda z 18. září 2026.