Studie: Migraci buřňáků Cory's ovlivňují více geny než kolonie

U buřňáka Cory's hrají geny významnou roli při dálkovém tahu. K tomuto závěru dospěla studie publikovaná v odborném časopise Molecular Ecology, která se zaměřila na buřňáka Cory's shearwater (Calonectris borealis). Podle jejích autorů je u tohoto druhu genetický původ jedince významnějším faktorem jeho migračních rozhodnutí než sociální prostředí v hnízdní kolonii.

Studie se zabývala otázkou, do jaké míry geny ovlivňují migrační trasy ptáků. Jde o téma, které vědce dlouhodobě zajímá, protože faktory určující dlouhodobé migrace mořských ptáků nejsou dosud zcela pochopeny. Zatímco u některých skupin, například u drobných pěvců, se podařilo vliv dědičné výbavy na směr a načasování tahu poměrně dobře popsat, u mořských druhů, které za sezonu překonají obrovské vzdálenosti nad otevřeným oceánem, zůstává řada nejasností.

Dosavadní představy o tom, jak se ptáci rozhodují, kam poletí, se opírají o dvě hlavní vysvětlení. První počítá s tím, že trasu nebo alespoň její základní podobu jedinec zdědí po rodičích. Druhé zdůrazňuje roli prostředí a sociálního učení, tedy toho, že mladý ppták se může přiučit od ostatních členů kolonie, v níž vyrůstá, nebo že na jeho chování působí společné podmínky, které zde panují. Oba faktory se přitom v přírodě obvykle prolínají, což jejich oddělení v praxi značně komplikuje. Právě rozlišení genetického a sociálního vlivu bylo jedním z cílů zmíněné práce.

Buřňák Cory's je mořský pták z čeledi buřňákovitých, který hnízdí v koloniích a po hnízdní sezoně se vydává na dlouhé cesty. Jako modelový druh je pro podobný výzkum vhodný právě proto, že jeho migrace jsou dlouhodobé a jednotlivé kolonie představují přirozeně vymezená společenství, v nichž lze sledovat, nakolik se chování jedinců odvíjí od původu a nakolik od okolí.

Výsledek studie naznačuje, že pro buřňáka Cory's je rozhodující především to, jaký genetický základ jedinec nese. Sociální prostředí hnízdní kolonie má podle autorů na jeho migrační rozhodnutí menší vliv. Jinými slovy, pokud se dva ptáci z téže kolonie vydají po hnízdění různými směry, lze to lépe vysvětlit rozdíly v jejich dědičné výbavě než tím, že by se řídili chováním svých sousedů v kolonii.

Zjištění má význam nejen pro základní poznání chování mořských ptáků. Pochopení toho, z čeho se migrační strategie skládá a jak se předává, může pomoci při úvahách o ochraně druhů, které tráví velkou část života na moři a jsou vystaveny tlaku různých faktorů, od změn v dostupnosti potravy po rybolov. Pokud jsou migrační trasy do značné míry dány geneticky, mohou se populace měnícím se podmínkám přizpůsobovat jinak, než kdyby trasy vznikaly převážně učením a sociálními vazbami.

Studie zároveň ukazuje, že dlouhodobé migrace mořských ptáků nelze vysvětlovat jediným mechanismem. Podíl dědičnosti a prostředí se může lišit druh od druhu a nelze automaticky předpokládat, že výsledky platné pro buřňáka Cory's budou stejné pro jiné mořské ptáky. Autoři však jasně uvádějí, že u zkoumaného druhu má genetický původ větší váhu než sociální kontext kolonie.

Otázka, jak přesně geny migrační chování ovlivňují, zůstává předmětem dalšího bádání. Publikace v Molecular Ecology přidává do mozaiky poznatků o tahu mořských ptáků důležitý střípek a studie naznačuje, že u buřňáka Cory's je dědičná složka migračního chování silná.