Studie Cornell University zpochybňuje účinnost zvětrávání bazaltu při zachycování CO₂

Nová studie výzkumníků z Cornell University zpochybňuje jeden z nadějí opředených nástrojů boje proti klimatické změně – takzvané zlepšené zvětrávání (enhanced weathering) bazaltu na zemědělské půdě. Podle vědců může být skutečný potenciál této metody při odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry mnohem menší, než naznačovaly dosud široce citované odhady.

Princip metody spočívá v rozdrcení bazaltové horniny na jemný prášek, který se následně rozprostírá po zemědělských polích. Bazalt při kontaktu s vodou a oxidem uhličitým podléhá chemickým reakcím, při nichž se CO₂ váže do stabilních minerálů a je tak fakticky odstraněn z atmosféry na velmi dlouhou dobu. Zároveň se předpokládalo, že tento proces může mít pozitivní vedlejší efekt v podobě zlepšení kvality půdy a vyšších výnosů plodin, což z metody dělalo atraktivní řešení pro zemědělce i klimatické politiky.

Tým z Cornell University však na základě podrobnější analýzy dospěl k závěru, že rychlost a rozsah zvětrávání bazaltu v reálných podmínkách zemědělské půdy jsou výrazně nižší, než ukazovaly předchozí modely. Předchozí odhady podle všeho příliš spoléhaly na laboratorní podmínky nebo zjednodušené předpoklady, které se v terénu nepotvrzují v plné míře. Faktory jako typ půdy, klimatické podmínky, obsah vlhkosti nebo mikrobiální aktivita mohou proces zvětrávání zpomalovat způsobem, který dosavadní odhady dostatečně nezohledňovaly.

Výzkumníci upozorňují, že rozdíl mezi teoretickým a skutečně dosažitelným množstvím zachyceného CO₂ může být natolik významný, že je třeba přehodnotit, jak velkou roli by enhanced weathering měl hrát v celkových strategiích snižování emisí. Metoda přitom byla v posledních letech často zmiňována jako jedno z slibných řešení, které by mohlo doplnit další technologie zachytávání uhlíku a přispět k dosažení klimatických cílů.

Studie z Cornell University nicméně nezpochybňuje princip metody jako takový, ale spíše upozorňuje na nutnost realističtějšího odhadu jejího přínosu. Autoři zdůrazňují, že další výzkum by se měl zaměřit na přesnější měření v terénních podmínkách, dlouhodobé sledování konkrétních lokalit a lepší pochopení faktorů, které zvětrávání bazaltu ovlivňují. Bez těchto dat hrozí, že plánování klimatických opatření bude vycházet z příliš optimistických čísel.

Zjištění mají praktický dopad i pro investory a firmy, které se zaměřují na komerční nabídku uhlíkových kreditů založených na enhanced weathering. Pokud se realita ukáže méně příznivá, než se dosud předpokládalo, mohlo by to ovlivnit důvěryhodnost a hodnotu těchto kreditů na trhu s uhlíkovými kompenzacemi.

Odborníci se shodují, že žádná jednotlivá technologie pravděpodobně nevyřeší problém klimatické změny sama o sobě a že bude nutná kombinace více přístupů – od snižování emisí u zdroje přes rozvoj obnovitelných zdrojů energie až po různé metody zachytávání a ukládání uhlíku. Enhanced weathering bazaltu na zemědělské půdě mohl být vnímán jako jeden z pilířů takové kombinované strategie, i díky své relativní jednoduchosti a možnosti využít existující zemědělskou infrastrukturu.

Nová studie tak nepřináší definitivní zavržení metody, ale spíše volání po opatrnosti a preciznějším vědeckém přístupu. Cornellští výzkumníci doporučují, aby se budoucí odhady potenciálu enhanced weathering opíraly o rozsáhlejší polní experimenty prováděné v různých typech klimatu a půdních podmínek, než aby se spoléhalo na extrapolace z omezených laboratorních dat.

Výsledky práce tak přicházejí v době, kdy roste zájem o technologie negativních emisí a kdy vlády i soukromý sektor hledají nákladově efektivní způsoby, jak dosáhnout dlouhodobých klimatických závazků. Přesnější pochopení skutečných limitů a možností enhanced weathering by mělo pomoci nasměrovat investice a výzkumné kapacity tam, kde mohou přinést reálný a měřitelný přínos pro snižování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.