Středozemní vorvaňi mluví dvěma dialekty, vědci odhalili kulturní rozdíly

Vědci zjistili, že vorvaňi žijící ve Středozemním moři se dělí do dvou odlišných populací, které spolu komunikují pomocí různých dialektů. Výzkum, který vedla Taylor Hersh z University of Bristol ve Velké Británii, byl publikován 23. června 2026 v odborném časopise Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences a přináší dosud nejpodrobnější pohled na komunikaci těchto ohrožených mořských savců v uzavřeném mořském prostoru.

Hersh a její tým analyzovali celkem 5 291 takzvaných coda – krátkých vzorů klikání, která vorvaňi (Physeter macrocephalus) používají ke vzájemné komunikaci. Záznamy pocházejí z období mezi lety 2003 a 2021 a pokrývají rozsáhlé oblasti Středozemního moře. Výsledky analýzy ukázaly zřetelný rozdíl mezi dvěma geograficky oddělenými skupinami. Východní populace, která se zdržuje v oblasti Hellenického příkopu u řeckých břehů, používá odlišný dialekt než západní populace soustředěná kolem Baleárských ostrovů.

Konkrétní rozdíl spočívá ve způsobu, jakým obě skupiny produkují jeden ze základních typů coda označovaný jako „tři-plus-jeden. Východní vorvaňi produkují tuto sekvenci klikání v pomalejším tempu než jejich západní příbuzní. Jde o subtilní, avšak konzistentní rozdíl, který vědci zaznamenali opakovaně napříč celým sledovaným obdobím. Dialekty tak zřejmě nejsou náhodnou variací, ale stabilním kulturním rysem přenášeným v rámci jednotlivých skupin.

Zajímavý je také případ mezikulturního kontaktu. Přestože západní vorvaňi se striktně drží svého dialektu, výzkumníci zaznamenali čtyři případy, kdy východní vorvaňi použili západní variantu coda. Tento jev naznačuje, že hranice mezi oběma dialekty není absolutně nepropustná a že ke kontaktu mezi populacemi občas dochází, byť zůstává vzácný.

Středozemní moře není pro vorvaně jejich původním domovem. Předkové dnešní populace vstoupili do tohoto vnitrozemského moře přes Gibraltarskou úžinu přibližně před 20 000 lety. Od té doby jsou de facto izolováni od svých atlantských příbuzných, což se odráží jak v jejich genetice, tak nyní prokázaně i v jejich komunikačních vzorcích. „Vorvaňi ve Středozemním moři jsou opravdu zajímaví... jsou unikátní, uvedla Hersh, která tuto populaci považuje za výjimečný příklad kulturní evoluce v relativně uzavřeném prostředí.

Středozemní populace vorvaňů je přitom považována za ohroženou subpopulaci. Tato zvířata čelí celé řadě hrozeb, včetně lodní dopravy, hluku pod vodou, znečištění a úbytku potravy. Právě proto má nové poznání o jejich dialektech a populační struktuře přímý praktický dopad. Pokud jsou obě skupiny kulturně i geneticky odlišné, měly by být z hlediska ochrany přírody posuzovány a chráněny samostatně. Ztráta jedné z nich by totiž znamenala nejen úbytek jedinců, ale i zánik unikátního dialektu, který se vyvíjel po tisíce let.

Výzkum zároveň zapadá do širšího kontextu studia kulturního přenosu u kytovců. U vorvaňů je již dlouho známo, že coda nejsou vrozená, ale učí se je od ostatních členů skupiny, zejména od matek a dalších samic v sociálním klanu. Kultura u těchto zvířat tedy fung