Stará vojenská jádra z Grónska odhalila, že místo bylo kdysi bez ledu

Stará sedimentová jádra, která američtí vojáci odebrali před šedesáti lety pod bývalou základnou na Grónsku, nově odhalila, že místo bylo v dávné minulosti zcela bez ledu. Vyplývá to ze studie, kterou vedla University at Buffalo. Vědci vzorky znovu analyzovali moderními metodami a dospěli k závěru, že v onom období byla zdejší léta o několik stupňů teplejší než dnes.

Jde o materiál, který se po desetiletí nacházel v archivech a dlouho nebyl plně využit. Vzorky pocházejí z 60. let 20. století, kdy byly odebrány pod místem tehdejší vojenské základny. Právě jejich opětovné prozkoumání umožnilo nahlédnout do klimatické historie oblasti, ke které je jinak velmi obtížné získat přímá data. Grónský ledový štít je totiž v naprosté většině území souvislou ledovou masou a to, co leží pod ní, zůstává běžně nedostupné.

Výsledky analýzy naznačují, že místo, které je dnes pokryté ledem, bylo v minulosti bez ledu. Znamená to, že se ledovec v dávném období stáhl nebo zcela zmizel a že zde panovaly podmínky výrazně příznivější než dnes. Letní teploty podle studie převyšovaly současné hodnoty o několik stupňů. Takový nález je pro klimatology důležitý, protože ukazuje, jak citlivě reaguje grónský led na změny teploty.

Význam objevu spočívá především v tom, že poskytuje konkrétní geologický doklad o chování ledového štítu v teplejších obdobích. Právě tato otázka stojí v centru debat o budoucím vzestupu hladiny světových oceánů. Grónský led obsahuje obrovské množství vody a jeho tání patří k nejdůležitějším faktorům, které ovlivní výšku mořské hladiny. Údaje o tom, kdy a za jakých teplot území ledu zbavené bylo, mohou pomoci zpřesnit modely, jež se snaží předpovědět, jak rychle by mohl led v teplejším klimatu ustupovat.

Studie také připomíná hodnotu starých vědeckých sbírek. Vzorky odebrané před více než půlstoletím tehdy sloužily jiným účelům, dnes však díky pokroku v analytických technikách poskytují informace, které si jejich původní sběratelé sotva dokázali představit. Podobné archivní materiály mohou podle vědců skrývat další dosud nevyužitá data o minulém klimatu polárních oblastí.

Základna, pod níž byla jádra odebrána, má vlastní pozoruhodnou historii. Americká armáda ji na Grónsku provozovala v době studené války a patřila k projektům, které měly prověřit možnosti života a práce v extrémních polárních podmínkách. Vzorky z podloží tak vznikly jako vedlejší produkt vojenského a inženýrského průzkumu, nikoli jako cílený klimatický výzkum. O to cennější je, že se nyní ukázaly být klíčem k poznání vývoje klimatu v regionu.

Vědci z University at Buffalo ve své práci kombinovali analýzu složení sedimentů s dalšími metodami, které umožňují odhadnout, kdy byl povrch naposledy vystaven slunečnímu záření a nebyl chráněn ledovou pokrývkou. Právě takové údaje naznačují, že místo nebylo trvale zapečetěno ledem, ale po určitou dobu leželo odkryté. Přesné stáří a délka tohoto období jsou předmětem dalšího zkoumání.

Zjištění zapadá do širšího obrazu, který vědci skládají z různých zdrojů. Grónsko mělo v geologické minulosti období, kdy bylo výrazně teplejší, a ledový štít byl tehdy menší než dnes. Nová studie k tomu přidává konkrétní bod na mapě a potvrzuje, že i oblasti, které se dnes zdají být pevně pod ledem, v minulosti led postrádaly. Pro odhady budoucího vývoje je to varování i užitečné vodítko zároveň: ukazuje, že grónský led není neměnný a že při dostatečně vysokých letních teplotách dokáže ustoupit.