Severní pelikán loví ryby strmhlavým ponorem rychlostí až 113 km/h

Severní pelikán, v angličtině nazývaný northern gannet, patří mezi nejpůsobivější mořské lovce severního Atlantiku. Tento velký mořský pták, dosahující rozpětí křídel kolem dvou metrů, se živí převážně rybami, které loví způsobem nazývaným plunge-diving neboli vrhový lov. Jde o techniku, při níž pták vysoko nad hladinou vyhlíží hejna ryb a poté se po jejich spatření během zlomku vteřiny vrhá přímo dolů do vody.

Lov začíná ve výšce až 100 stop, tedy zhruba 30 metrů nad mořskou hladinou. Z této pozice má pták dobrý přehled o pohybu ryb pod vodou a dokáže přesně odhadnout místo, kam se vrhnout. Jakmile si vyhlédne kořist, složí křídla těsně k tělu a strmhlav se řítí dolů. Tělo severního pelikána je na tento způsob lovu evolučně uzpůsobeno – protáhlý, aerodynamický tvar a zpevněná lebka mu umožňují vydržet obrovský náraz při vstupu do vody.

Rychlost, s jakou pták dopadá na hladinu, je skutečně pozoruhodná. Severní pelikáni při potápění dosahují rychlosti až 70 mil za hodinu, což odpovídá přibližně 113 kilometrům za hodinu. Taková rychlost by u většiny ostatních živočichů způsobila vážné zranění, avšak tělo tohoto ptáka je vybaveno speciálními ochrannými mechanismy. Mezi ně patří vzduchové polštáře pod kůží v oblasti hrudníku a krku, které tlumí náraz, a také posunuté nozdry, jež brání vniknutí vody do dýchacích cest při vysoké rychlosti dopadu.

Samotný ponor pod hladinu trvá jen několik vteřin, během nichž pták pronásleduje a chytá ryby přímo pod vodou, případně těsně po dopadu. Poté se severní pelikán vynoří zpět na hladinu, kde kořist spolkne, a znovu vzlétne, aby mohl vyhledat další hejno. Tento cyklus se během lovu opakuje mnohokrát a ptáci často loví ve skupinách, což zvyšuje jejich šance na úspěch – pohyb a aktivita jednoho ptáka totiž může přilákat pozornost dalších jedinců z kolonie.

Plunge-diving je energeticky náročná, ale velmi efektivní strategie lovu, která umožňuje severním pelikánům dosáhnout na ryby plavající v hlubších vrstvách vody, kam by se jinak z hladiny nedostali. Díky kombinaci výšky, ze které se vrhají, a rychlosti dopadu dokážou proniknout až několik metrů pod hladinu, což jim dává výraznou výhodu oproti ptákům lovícím pouze na povrchu.

Severní pelikáni hnízdí ve velkých koloniích na skalnatých pobřežích a ostrovech severního Atlantiku, mimo jiné u pobřeží Velké Británie, Irska, Islandu a Kanady. Mimo hnízdní období tráví většinu času na otevřeném moři, kde vyhledávají hejna ryb, jako jsou sledě nebo makrely. Jejich schopnost lovit vysokou rychlostí a z velké výšky z nich činí jedny z nejvýkonnějších mořských predátorů mezi ptáky.

Vědci se dlouhodobě zajímají o to, jak tělo severního pelikána dokáže odolat tak extrémnímu zatížení při opakovaných ponorech. Poznatky z výzkumu těchto ptáků byly v minulosti využity i při vývoji technologií souvisejících s nárazuvzdorností a hydrodynamikou, například při studiu chování předmětů vstupujících vysokou rychlostí do vody. Severní pelikán tak zůstává nejen fascinujícím příkladem přizpůsobení divoké přírody extrémním podmínkám, ale i inspirací pro inženýrský výzkum.

Populace severního pelikána je v současnosti považována za stabilní, i když místní kolonie čelí tlakům spojeným se změnami v dostupnosti potravy a vlivem lidské činnosti na mořské ekosystémy. Ochranáři proto jejich hnízdiště dlouhodobě sledují, aby bylo možné včas zaznamenat případné negativní trendy. Severní pelikán zůstává symbolem dravé elegance a dokonalé přizpůsobivosti mořskému prostředí, v němž tráví většinu svého života.