Satelity ukázaly, že alpinské zóny severovýchodu USA zelenají

Alpinské zóny na severovýchodě Severní Ameriky zelenají. K tomuto závěru dospěla studie publikovaná v časopise Ecosphere, o které 23. října informoval web Eos, magazín Americké geofyzikální unie. Vedoucím autorem práce je Jonathan Chipman, geograf z Dartmouth College.

Vědci analyzovali 41 let satelitních dat. Využili snímky z družic Landsat z let 1984 až 2024, dohromady téměř tisícovku záběrů. Z barev snímků vypočítali takzvaný normalizovaný diferenční vegetační index (NDVI), který převádí barvu povrchu na číselnou hodnotu zelenosti. Sledovali tři horské oblasti: White Mountains v New Hampshiru, Adirondacks ve státě New York a hory na poloostrově Gaspé v Québecu. Zmíněny jsou také konkrétní vrcholy, například Mount Washington a Mount Clay v New Hampshiru či Mount Mansfield ve Vermontu.

Výsledek je podle autorů jednoznačný: významné zelenání vykazuje 88 procent alpinské plochy v dané oblasti, což odpovídá přibližně 11 352 hektarům. Žádná ze sledovaných lokalit naopak neztmavla. Zelenání přitom není patrné jen v místech, kam se do vyšších poloh šíří stromy. Projevuje se i nad hranicí lesa, tedy tam, kde stromy nerostou.

Alpinské zóny jsou na severovýchodě kontinentu vzácným a citlivým prostředím. Rostlinstvo tu roste v extrémních podmínkách. Mount Washington je například místem, kde byla přímým pozorováním naměřena nejvyšší rychlost větru, 231 mil za hodinu, tedy 372 kilometrů v hodině. Právě proto vědce zajímá, jak se tato společenstva proměňují.

Autoři studie zatím přesnou příčinu změny neurčili a uvádějí několik možných vysvětlení. Jednou z nich je posun druhů rostlin do vyšších poloh v souvislosti s oteplováním. Další možností je, že rostliny, které v alpinských zónách rostou, jsou odolnější, než se dosud předpokládalo. Zelenání mohou podle autorů ovlivňovat také invazivní druhy, které do hor zavlékají turisté. Zmiňují rovněž dusíkaté hnojení způsobené průmyslovými emisemi, které se do hor dostávalo před zavedením regulací podle zákona Clean Air Act.

Samotný satelitní index má ale své limity. Říká, že plocha je zelenější, nikoli proč. Nerozliší, zda přibývá původních druhů, nebo těch nepůvodních, a nic nevypovídá o tom, jak se mění skladba celého společenstva. Na tuto otázku bude třeba odpovědět dalším výzkumem přímo v terénu.

Studii okomentoval ekolog Arthur Bayle z Univerzity v Ženevě, který se na ní nepodílel. Podle něj jde o významné zjištění a jeho konkrétní podoba je zajímavá právě tím, že zelenání zasahuje velkou část sledované plochy a nejen její okraje. Upozorňuje však, že pro pochopení důsledků pro alpinskou vegetaci bude nutné zjistit, jaké druhy za změnou stojí.

Práce přitom navazuje na dlouhodobější zájem o horské ekosystémy, které na změny prostředí reagují citlivěji než nížiny. Satelitní měření umožňují sledovat i místa, která jsou těžko dostupná, a hlavně srovnávat desetiletí dat na stejném území. Právě délka časové řady, 41 let, patří k hlavním přednostem nové analýzy, protože umožňuje odlišit trvalý trend od běžných meziročních výkyvů způsobených počasím.

Zelenání alpinských zón tak podle autorů ukazuje, že i místa, která působí jako stabilní a nedotčená, se v posledních čtyřech desetiletích znatelně mění. Co přesně tato změna znamená pro vzácné druhy přizpůsobené chladu a větru, zůstává otevřenou otázkou.