Sanace PFAS v Evropě může stát přes 100 miliard eur ročně

Sanace kontaminace PFAS v Evropě by mohla stát více než 100 miliard eur ročně, přičemž současné metody zachycují méně než dvě procenta emisí těchto látek. Vyplývá to z nové studie, jejímž hlavním autorem je Ali Ling z University of St. Thomas v Minnesotě ve Spojených státech. Výzkum byl zveřejněn 6. července 2026 a přináší znepokojivý pohled na rozsah problému, s nímž se Evropa potýká.

PFAS, tedy per- a polyfluoroalkylové látky, jsou skupinou tisíců syntetických chemikálií, které se rozkládají jen velmi pomalu nebo vůbec, a proto se jim přezdívá „věčné chemikálie. Nacházejí se v půdě, vodě i lidském těle a jsou spojovány s řadou zdravotních rizik, včetně některých typů rakoviny, poruch imunitního systému nebo reprodukčních problémů. Jejich sanace představuje jeden z největších environmentálních a finančních výzev současnosti.

Lingova studie rozlišuje mezi náklady na sanaci historických PFAS s dlouhým řetězcem a náklady spojenými s novějšími typy těchto látek. Zatímco remediace starších sloučenin by podle odhadů vyšla na přibližně 37 miliard eur za dvacet let, tedy zhruba 1,8 miliardy eur ročně, situace s novými typy PFAS je výrazně závažnější. Jejich sanace by si mohla vyžádat až 100 miliard eur ročně, a to při zachycení pouhých dvou procent probíhajících emisí. Tento nepoměr mezi vynaloženými prostředky a skutečným efektem sanace je podle vědců klíčovým problémem celé debaty.

„Jak moc PFAS vlastně zachytíme s touto úrovní remediace? ptá se Ali Ling, čímž poukazuje na zásadní otázku efektivity současných přístupů. Výzkumník tím naznačuje, že i obrovské finanční investice nemusí přinést odpovídající výsledky, pokud budou emise PFAS pokračovat v dosavadním tempu.

Studie přichází v době, kdy i Evropská komise zveřejnila vlastní odhady nákladů spojených s kontaminací PFAS. Podle zprávy z roku 2026 by náklady na sanaci půdy a úpravu pitné vody mohly dosáhnout až 80,2 miliard eur ročně v období mezi lety 2024 a 2050. K tomu je třeba připočíst zdravotní náklady, které by mohly představovat dalších až 39,5 miliard eur ročně ve stejném období. Celkový obraz je tedy mimořádně nákladný a naznačuje, že ekonomické dopady kontaminace PFAS jsou srovnatelné s jinými velkými environmentálními krizemi.

Odborníci upozorňují, že samotná sanace kontaminovaných lokalit nemůže být dostatečnou odpovědí na problém, pokud emise PFAS do prostředí nadále pokračují. Marta Venier, vědkyně zabývající se problematikou perzistentních látek, k výsledkům studie uvedla: „Tato studie zdůrazňuje, jak omezená může být remediace při řešení probíhajících emisí. Její slova odrážejí širší vědecký konsenzus, že bez výrazného omezení zdrojů znečištění bude jakákoli sanace pouze dočasným a nákladným řešením.

Studie tak přichází v citlivém politickém okamžiku. Evropská unie v posledních letech přistoupila k řadě regulačních kroků s cílem omezit používání PFAS v průmyslu i spotřebitelských výrobcích. Diskuse o plošném zákazu celé skupiny těchto