Rak úzkoklepý je stejně agresivní jako rak signální, tvrdí studie

Nová studie upozorňuje na ekologické riziko, které dosud zůstávalo ve stínu pozornosti. Podle jejích autorů představuje rak úzkoklepý, tedy málo prozkoumaný invazivní druh ve Velké Británii, pro místní ekosystémy potenciálně stejně závažnou hrozbu jako rak signální. Výzkum totiž zjistil, že rak úzkoklepý je stejně agresivní jako dobře známý rak signální.

Rak signální patří mezi nejznámější invazivní druhy ve britských vodách a jeho dopady na původní faunu i na vodní prostředí jsou předmětem dlouhodobého zájmu vědců i ochránců přírody. Rak úzkoklepý se do popředí dosud dostával výrazně méně. Právě to podle studie vedlo k tomu, že jeho potenciální vliv byl podceňován. Zatímco o signálním raku existuje rozsáhlý soubor poznatků, o druhu úzkoklepém se vědělo podstatně méně.

Závěr o srovnatelné míře agresivity je z ekologického hlediska významný. Agresivita u raků ovlivňuje například to, jak si vyhrávají úkryty, přístup k potravě nebo místo v rámci společenstva. Druh, který je v těchto střetech stejně úspěšný jako rak signální, může podobně vytlačovat jiné živočichy a měnit rovnováhu ve sladkovodních toxických i klidných vodách, kde se usadí. Studie proto mluví o skryté ekologické hrozbě, která unikala pozornosti právě kvůli tomu, že se na tento druh dlouho nedívalo tak pečlivě jako na jeho slavnějšího příbuzného.

Autoři zároveň upozorňují na to, že přehlížení některých invazivních druhů může vést k nevyváženému nastavení ochranných opatření. Pokud se zdroje a pozornost soustředí téměř výhradně na jediný známý druh, jiný, srovnatelně nebezpečný, se může nerušeně šířit. Výsledky studie tak naznačují, že by se při řízení invazních druhů v britských vodách mělo myslet i na ty, které zatím stojí stranou zájmu.

Je třeba zdůraznit, že studie se zaměřuje na chování a agresivitu tohoto druhu a ukazuje, že v tomto ohledu se rak úzkoklepý nedá považovat za méně nebezpečného než rak signální. Skutečný rozsah jeho dopadů na konkrétní ekosystémy ve Velké Británii bude podle všeho vyžadovat další výzkum. Dostupné poznatky ale už nyní dávají důvod k tomu, aby byl tento druh vnímán s větší vážností než dosud.

Invazivní druhy patří k jedněm z významných tlaků na biodiverzitu sladkých vod, a to nejen na Britských ostrovech. Vodní prostředí jsou k zavlečeným druhům obzvlášť citlivá, protože se v nich změny šíří rychle a jejich následky se těžko napravují. Poznatky o chování méně sledovaných druhů, jako je rak úzkoklepý, proto mohou pomoci lépe odhadnout, kde a jak vážně se může škoda projevit.

Studie tak do diskuse o invazních rácích vnáší důležitý podnět: nestačí sledovat pouze nejznámější a nejmediálnější druhy. Rak úzkoklepý, dosud spíše na okraji zájmu, se podle jejích zjištění chová stejně agresivně jako rak signální, a měl by proto patřit do hledáčku těch, kdo se zabývají ochranou původních vodních společenstev. Teprve důkladnější znalost jeho chování a dopadů umožní nastavit rozumná opatření a vyhnout se situaci, kdy se skrytá hrozba rozšíří dříve, než si jí někdo všimne.

Autoři studie tak zdůrazňují potřebu systematičtějšího výzkumu a širšího pohledu na to, které druhy skutečně ohrožují britské vody. Přehlížení rovnocenně agresivního druhu by mohlo vést k tomu, že se ochranná opatření minou účinkem tam, kde jsou nejvíce potřeba.