Plejtvák obrovský přijme při jediném manévru až 144 kg krilu

Plejtváci obrovští patří mezi největší živočichy, jaké kdy na Zemi žili, a přesto se živí jedním z nejmenších tvorů v oceánu. Tento zdánlivý paradox je jedním z nejpozoruhodnějších příkladů evolučního řešení, které příroda kdy vymyslela. Druh Balaenoptera physalus, česky plejtvák obrovský nebo také velryba sejvalová, dosahuje délky až třiceti metrů a hmotnosti přesahující sedmdesát tun. Přes svou monumentální velikost je jeho hlavní potravou kril – drobné korýše, kteří nepřesahují několik centimetrů.

Kril tvoří základ jídelníčku plejtvákova a jeho lov probíhá způsobem, který se od tradičního predátorského chování výrazně liší. Plejtvák se nekrmí tak, že by pronásledoval jednotlivou kořist a chytal ji kusově. Místo toho využívá sofistikovanou metodu filtrování vody, při níž projíždí hustými hejny krilu s otevřenou tlamou a nabírá obrovské množství mořské vody spolu s veškerým živým obsahem, který se v ní nachází. Klíčovým nástrojem celého procesu jsou takzvané kosticové ploténky, označované anglickým termínem baleen. Jde o rohové hřebeny, které visí z horní čelisti jako hustý filtr. Když plejtvák stiskne čelisti a vytlačí vodu ven, kril zůstane zachycen mezi těmito ploténkami a zvíře ho pak spolkne.

Při jediném takovém krmném manévru dokáže plejtvák přijmout až 144 kilogramů krilu najednou. Toto číslo je samo o sobě ohromující – jde přibližně o hmotnost průměrného motocyklu nebo dvou dospělých lidí. Přitom každý jednotlivý kus krilu váží pouhé gramy. Aby plejtvák pokryl energetické nároky svého těla, musí takových dávek za den přijmout celou řadu, přičemž v období krmení, které probíhá zejména v chladnějších vodách polárních oblastí, dokáže sníst denně několik tun tohoto drobného korýše.

Kosticové ploténky jsou přitom strukturou, která nemá v živočišné říši příliš analogií. Nejsou to zuby ani kosti v pravém slova smyslu, ale keratinové výrůstky, tedy ze stejného materiálu, z jakého jsou tvořeny lidské nehty nebo vlasy. U plejtvákova obrovského jsou tyto ploténky zbarveny do šedozelena a jejich vnitřní okraje jsou roztřepeny do jemných vláken, která tvoří onen filtrační aparát. Celá soustava funguje jako biologické síto obrovských rozměrů, přizpůsobené přesně pro zachycení drobného, ale výživného krilu.

Způsob, jakým plejtváci loví, se může lišit v závislosti na podmínkách prostředí. V některých případech plavou přímo skrz hejna krilu, v jiných situacích provádějí rychlé výpady ze strany, přičemž se otáčejí na bok a nabírají vodu z boku těla. Tato laterální technika je u plejtvákova obrovského dobře zdokumentována a umožňuje mu efektivně zasahovat i do hustých, ale plošně omezených koncentrací potravy.

Závislost na krilu z plejtvákova dělá živočicha mimořádně citlivého na změny v mořských ekosystémech. Kril je přitom sám o sobě klíčovým článkem potravinového řetězce v oceánech – živí se jím tučňáci, tuleně, žraloci i mnoho druhů ryb. Jakékoli nar