Nová dánská analýza: naddiagnóza při mamografickém screeningu je pod 5 procent, ne 30–50 %

Nová analýza vědců z University of Southern Denmark zásadně přehodnocuje míru naddiagnózy rakoviny prsu při mamografickém screeningu. Podle výsledků zveřejněných 26. září 2026 se skutečná míra naddiagnózy pohybuje pod 5 procenty, což je výrazně méně, než ukazovaly dřívější odhady, které se pohybovaly mezi 30 a 50 procenty.

Naddiagnóza je jev, kdy screening odhalí nádor, který by ženě za jejího života nezpůsobil žádné zdravotní potíže a nikdy by nebyl objeven, kdyby vyšetření neabsolvovala. Vysoké odhady naddiagnózy z minulosti byly dlouho jedním z hlavních argumentů kritiků plošného screeningu, protože naznačovaly, že velká část odhalených nádorů vede ke zbytečné léčbě, úzkosti a zásahům do těla žen, kterým by nádor jinak vůbec neublížil.

Výzkumný tým pod vedením profesorky Sisse Helle Njor z University of Southern Denmark se rozhodl problém znovu prozkoumat systematicky. „Cílem naší studie bylo shromáždit důkazy ze všech randomizovaných kontrolovaných studií,“ uvedla Njor. Výzkumníci proto znovu analyzovali data z osmi klíčových randomizovaných screeningových studií, mezi něž patří New York Health Insurance Plan, švédské studie Malmö, Two-County, Stockholm a Gothenburg, dále Edinburgh, Canadian National Breast Screening Study a britská studie UK Age.

Jako referenční data pro srovnání posloužily údaje ze dvou regionálních screeningových programů v Dánsku. Právě porovnání s reálným fungováním screeningu v běžné populaci umožnilo výzkumníkům přesněji odhadnout, kolik z odhalených nádorů skutečně představuje naddiagnózu a kolik jich naopak odpovídá případům, které by se stejně dříve či později klinicky projevily.

Profesorka emerita Elsebeth Lynge z University of Copenhagen k výsledkům poznamenala, že je třeba rozlišovat mezi krátkodobým a dlouhodobým efektem zavedení screeningu. „Když je screening zaveden, počet diagnóz rakoviny prsu se zpočátku zvyšuje,“ uvedla Lynge. Tento počáteční nárůst diagnóz byl podle ní v minulosti často mylně interpretován jako důkaz masivní naddiagnózy, přestože ve skutečnosti šlo z velké části o dřívější odhalení nádorů, které by se objevily i bez screeningu, jen později.

Matejka Rebolj, senior epidemioložka z Queen Mary University of London, která se na studii podílela, výsledky shrnula jednoznačně. „Odhadovaná míra naddiagnózy je méně než pět procent,“ uvedla Rebolj. Toto číslo je podle autorů studie mnohem realističtějším odhadem než dosavadní široce citované odhady desítek procent.

Na výzkumu se podílel také Casper Urth Pedersen, jehož práce byla podpořena Novo Nordisk Foundation. Rebolj je zase podporována organizací Cancer Research UK.

Autoři studie zdůrazňují, že smyslem jejich práce není zpochybnit dosavadní doporučení ohledně screeningu, ale poskytnout ženám a lékařům přesnější a realističtější informace, na jejichž základě se mohou rozhodovat o účasti na screeningových programech. Přehnaně vysoké odhady naddiagnózy podle nich mohly v minulosti odrazovat některé ženy od účasti na preventivních vyšetřeních, přestože reálný přínos screeningu v podobě včasného záchytu nádorů převažuje nad rizikem zbytečné léčby v mnohem větší míře, než se dosud předpokládalo.

Mamografický screening zůstává jedním z hlavních nástrojů včasného odhalení rakoviny prsu, jedné z nejčastějších onkologických diagnóz u žen. Diskuse o poměru přínosů a rizik plošného screeningu přitom probíhá mezi odborníky již řadu let, přičemž právě míra naddiagnózy patřila k nejvíce spornými bodům. Nová dánská analýza, založená na přehodnocení dat z osmi velkých randomizovaných studií a jejich srovnání s reálnými dánskými screeningovými programy, by podle autorů měla přispět k ukončení této debaty a k tomu, aby se ženy mohly rozhodovat o účasti na screeningu na základě podložených a aktuálních čísel.