Národní park Fazao-Malfakassa v Togu bojuje o přežití po letech úpadku turistiky

Národní park Fazao-Malfakassa v centrálním Togu bývával pýchou západoafrické turistiky. Rozkládá se na ploše pokrývající hory, savany a lesy a je domovem slonů, opic, buvolů a desítek dalších druhů zvířat. Ještě před pár desítkami let sem mířili turisté z celého světa, aby na vlastní oči viděli divokou přírodu, o jaké se v jiných částech regionu mohlo jen snít. Dnes je situace jiná a park bojuje o holé přežití.

Symbolem lepších časů byl Hotel Fazao, otevřený v roce 1980 přímo v srdci parku. Nabízel výhled na okolní krajinu i možnost pozorovat zvířata z bezprostřední blízkosti. V kuchyni hotelu tehdy pracoval i strýc autora tohoto článku, profesionální kuchař, který hostům připravoval jídla po dobu, kdy hotel patřil k vyhledávaným destinacím v regionu. Jeho vzpomínky na tehdejší ruch a plné restaurace dnes silně kontrastují se současným stavem opuštěného objektu.

Politická nestabilita, ozbrojené konflikty v sousedních zemích a nedostatek financí postupně přivedly park i přilehlou turistickou infrastrukturu k úpadku. Hotel Fazao přestal fungovat, budovy chátrají a turistický ruch, který kdysi park živil, se téměř vytratil. Bez příjmů z turistiky chybí prostředky na ochranu zvířat i krajiny, což otevírá dveře pytláctví a nelegálnímu kácení dřeva.

Před několika lety se proto strážci parku spolu s místními obyvateli rozhodli situaci nenechat jen tak. Snažili se zachránit poslední skutečně fungující národní park v Togu, a to i přes omezené zdroje a komplikovanou bezpečnostní situaci v regionu. Strážci hlídkovali v terénu, snažili se odhalovat pytláky a spolupracovat s vesnicemi na okraji parku, aby místní obyvatelé viděli v ochraně přírody spíše partnera než překážku svého způsobu obživy.

Zásadní roli v těchto snahách hraje švýcarská nadace Franz Weber (FWF), která park spravuje. Nadace se zaměřuje na ochranu ohrožených druhů a ekosystémů po celém světě a v Togu převzala odpovědnost za fungování parku v době, kdy stát sám neměl dostatek kapacit pro jeho účinnou ochranu. FWF investuje do výcviku strážců, monitoringu zvěře a spolupráce s komunitami žijícími v okolí chráněného území. Bez zapojení nadace by park pravděpodobně čelil ještě rychlejšímu úpadku.

Pro obyvatele okolních vesnic má park zásadní význam nejen z hlediska přírodního dědictví, ale i ekonomicky. Turistika kdysi přinášela pracovní místa a příjmy do regionu, který jinak patří k nejchudším částem Toga. Obnova návštěvnosti by mohla znamenat návrat k lepším časům, ale vyžaduje stabilní bezpečnostní situaci, investice do infrastruktury a důvěru zahraničních návštěvníků, že cesta do parku je bezpečná.

Zvířata, která turisté kdysi běžně pozorovali – sloni, opice a další divoká zvěř – v parku stále žijí, byť jejich počty jsou pod tlakem kvůli omezené ochraně a příležitostnému pytláctví. Zachování těchto populací je považováno za jeden z hlavních cílů současné správy parku a klíčový argument pro obnovení zájmu turistů i mezinárodních dárců.

Osud Hotelu Fazao zůstává nejistý. Bez investic do rekonstrukce budova dál chátrá a stává se spíše připomínkou minulosti než výchozím bodem pro budoucí rozvoj turistiky. Přesto místní i strážci parku doufají, že se podaří najít prostředky na jeho obnovu, případně na vybudování nové turistické infrastruktury, která by odpovídala současným standardům a zároveň respektovala citlivost chráněného území.

Příběh Fazao-Malfakassa tak ilustruje širší problém, kterému čelí mnoho přírodních rezervací v západní Africe: bez stabilního financování, bezpečnosti a spolupráce s místními komunitami je i sebehodnotnější přírodní bohatství ohroženo zánikem. Snaha strážců a obyvatel Toga ukazuje, že navzdory nepříznivým podmínkám existuje vůle park zachránit a vrátit mu alespoň část jeho dřívějšího významu.