Nad Západní Virginií se objevila vzácná ohnivá duha, fotografka zachytila circumhorizon arc

Nad Západní Virginií se 2. srpna 2026 objevil na obloze nezvyklý optický jev známý jako ohnivá duha, odborně označovaný jako circumhorizon arc. Fotografka Christa Harbig zachytila pás barevného světla, který se táhl podél tenkých cirrových oblaků a připomínal plamen rozprostřený po nebi.

Ohnivá duha vzniká, když sluneční paprsky procházejí drobnými ledovými krystaly v cirrových oblacích, konkrétně v tomto případě v oblacích typu cirrus fibratus. Tyto krystaly mají tvar šestibokých destiček a fungují podobně jako malé prizmy – rozkládají bílé sluneční světlo na jednotlivé barvy spektra. Výsledkem je pruh barev připomínající duhu, který se ale na rozdíl od klasické duhy objevuje rovnoběžně s horizontem, nikoli jako oblouk.

Aby byl jev vůbec viditelný, musí být splněny velmi specifické podmínky – Slunce se musí nacházet alespoň 58 stupňů nad obzorem, a zároveň se musí ve výšce nad pozorovatelem vyskytovat vhodné cirrové oblaky s ledovými krystaly správné orientace. Taková kombinace nastává jen zřídka, a to hlavně v letních měsících a v nižších zeměpisných šířkách, kde Slunce vystoupá dostatečně vysoko. Právě proto jsou ohnivé duhy jevem, který lidé při běžném pozorování oblohy zahlédnou jen výjimečně.

Fotografie, kterou zveřejnili astronomové Robert Nemiroff a Jerry Bonnell ve spolupráci s Cecilií Chirentiovou a Keighley Rockcliffeovou, byla ve skutečnosti pořízena už v roce 2021, nyní ji ale připomínají v souvislosti s aktuálním pozorováním podobného jevu. Snímek dobře ukazuje typickou barevnou strukturu circumhorizon arc – od modré a fialové po žlutou, oranžovou a červenou, přičemž barvy jsou uspořádány v pásu podle vlnové délky světla.

Navzdory svému názvu nemá ohnivá duha s ohněm nic společného – jde čistě o optický jev způsobený lomem světla v atmosféře. Podobně jako klasická duha nebo halo kolem Slunce patří mezi meteorologické jevy, které vznikají interakcí slunečního záření s vodou nebo ledem v ovzduší. Na rozdíl od duhy, kterou lze spatřit i po dešti, potřebuje ohnivá duha specifickou kombinaci výšky Slunce a přítomnosti ledových krystalů v cirrových oblacích, což z ní dělá jeden z méně obvyklých atmosférických úkazů.

Pozorovatelé, kteří měli to štěstí a jev zachytili, popisují zážitek jako výjimečný – barevný pás na obloze bývá viditelný jen po omezenou dobu, dokud se podmínky nezmění. Cirrové oblaky se rychle pohybují a mění svou strukturu, takže okno pro pozorování ohnivé duhy bývá krátké, obvykle v řádu minut.

Případ z West Virginie tak opět připomíná, že obloha nabízí i v roce 2026 jevy, které přitahují pozornost jak amatérských pozorovatelů, tak odborníků na atmosférickou optiku. Podobné snímky bývají pravidelně publikovány na vědeckých a astronomických portálech, které se věnují každodennímu obrazu z vesmíru a atmosféry Země, a slouží jako připomínka toho, že i běžná obloha může skrývat vzácné a vizuálně působivé úkazy.