Mraky nad horami se oteplováním ochlazují a stoupají výš než nad nížinami

Mraky nad horskými oblastmi se v reakci na změnu klimatu stávají chladnějšími a položenějšími výše, než tomu bylo dříve. Vyplývá to z nové studie, kterou 16. října 2026 popsala autorka Rebecca Dzombak. Vědci se v ní zaměřili na chování oblačnosti nad několika největšími horskými systémy světa a porovnali ho s vývojem nad okolními nížinami.

Autoři pracovali se satelitními pozorováními a klimatickými daty z let 2003 až 2022. Sledovali pět oblastí: Tibetskou náhorní plošinu, Evropské Alpy, Andy, Appalačské hory a Skalisté hory. Cílem bylo zjistit, jak se v horském prostředí mění složení a vertikální struktura mraků, tedy to, zda jsou tvořeny kapalnou vodou, ledem, nebo jejich směsí, a do jaké výšky sahají.

Podle zjištění studie ledové mraky nad horami stoupají a chladnou dvakrát až čtyřikrát rychleji než mraky nad sousedními nížinami. Horská oblačnost tak na oteplování planety reaguje výrazněji než oblačnost v nižších polohách. Zároveň se zvyšuje podíl mraků, které jsou tvořeny teplými kapalnými a ledovými fázemi. Mraky nad horskými oblastmi se navíc vyvíjejí méně do výšky a ubývá mraků superchlazených, tedy takových, v nichž zůstává voda kapalná i při teplotách pod bodem mrazu.

Ve vývoji jsou přitom rozdíly mezi jednotlivými pohořími. Superchlazené mraky nad nejvyššími horami, konkrétně nad Tibetskou náhorní plošinou a Andami, se podle autorů mohou ještě dále ochlazovat a stoupat. Tyto dvě oblasti tak patří k těm, kde lze očekávat nejvýraznější proměny oblačnosti.

Změny mají podle studie dopad na místní hydrologii a radiaci. Typ a výška mraků ovlivňují, kolik srážek v horách spadne, v jaké podobě a jak velká část slunečního záření se odrazí zpět do vesmíru nebo dopadne na zemský povrch. Hory přitom hrají zásadní roli jako zdroj vody pro miliony lidí žijících v jejich okolí i po proudu řek, a proměny oblačnosti proto mohou mít praktické důsledky.

Autoři zároveň upozorňují, že otázek zůstává mnoho. Vliv změn ledových mraků na energetické bilance v atmosféře Země zatím není dostatečně prozkoumán a vyžaduje další výzkum. Právě ledové mraky totiž mohou záření buď zadržovat, nebo odrážet, a jejich změna proto může zásadně ovlivnit, kolik energie v atmosféře zůstává.

Studie je založena na dvaceti letech pozorování. To je dost dlouhé období na to, aby bylo možné rozpoznat trendy, ale zároveň krátké na to, aby se daly spolehlivě oddělit dlouhodobé změny od přirozené proměnlivosti klimatu. Horské prostředí je pro takové analýzy obtížné i kvůli členitému terénu, který komplikuje satelitní měření.

Výsledky přesto ukazují, že hory nejsou jen pasivními pozorovateli změny klimatu, ale že jejich oblačnost reaguje rychleji než oblačnost nad nížinami. Pro klimatické modely to znamená potřebu lépe zachytit procesy probíhající ve vyšších nadmořských výškách, kde se podmínky mění nejrychleji a kde jsou dosavadní data nejméně hustá.