Masivní sesuv skály na hranici Nepálu a Tibetu přesunul 100 milionů kubických metrů horniny

Rozsáhlý sesuv skalní horniny zasáhl 26. srpna 2026 pohraniční oblast mezi Nepálem a Tibetem, na souřadnicích 28,2921 severní šířky a 85,5271 východní délky. Podle odborníka na sesuvy Davea Petleyho šlo o mimořádně velkou událost, jejíž zdrojová zóna měřila přibližně 2 000 metrů na délku. Hmota se uvolnila z výšky 5 140 metrů nad mořem a sesula se až na úroveň 3 990 metrů, tedy o převýšení zhruba 1 150 metrů.

Sesuv doprovázel seismický signál odpovídající zemětřesení o magnitudě 5,7, což naznačuje enormní energii uvolněnou při pohybu horninové masy. Odhadovaný objem přesunuté hmoty činí přibližně 100 milionů kubických metrů, což řadí tuto událost mezi největší sesuvy zaznamenané v posledních letech v himálajském regionu. Podle dostupných analýz šlo primárně o sesuv zpevněné horniny, nikoli o sesuv zeminy či sutě.

Petley při hodnocení události vycházel ze snímků družic Planet Labs, Vantor a Landsat 9, které umožnily zmapovat rozsah zdrojové oblasti i dráhu, kudy se hmota pohybovala údolím. Dodatečný pohled na terén poskytly dronové záběry, které na síti LinkedIn zveřejnil Guoxiong Zheng a které podle Petleyho dokreslují detailní charakter poškození svahu i okolní krajiny.

Oblast kolem Pokhary v Nepálu má s podobnými katastrofami dlouhou historii. Zaznamenány jsou tři velké sesuvy a proudy bahna, které se v regionu odehrály v letech 1100, 1255 a 1344 našeho letopočtu. Tato historická svědectví ukazují, že nestabilita svahů v himálajském pásmu není novým jevem, ale opakujícím se rizikem spojeným se specifickou geologií a extrémním reliéfem oblasti.

Petley ve svém hodnocení upozorňuje, že po tak rozsáhlém sesuvu hrozí riziko dalších pohybů hmoty v postižené lokalitě. Oslabený svah a nakupené sutě mohou být zdrojem následných sesuvů, zejména při dalších srážkách nebo seismické aktivitě. Podobné sekundární události byly v minulosti zaznamenány i po jiných velkých sesuvech v horských oblastech, kde došlo k narušení stability celého svahu.

Otázka, zda událost souvisí se změnou klimatu, zůstává podle Petleyho otevřená. Ačkoli globální oteplování obecně přispívá k tání permafrostu a ledovců ve vysokohorských oblastech, což může zvyšovat riziko sesuvů, u tohoto konkrétního případu nebyl potvrzen jednoznačný klimatický podpis. Petley proto doporučuje opatrnost při interpretaci příčin a zdůrazňuje, že je třeba dalších podrobných analýz geologických a klimatických faktorů, než bude možné vyvodit spolehlivé závěry o roli oteplování v tomto konkrétním případě.

Region Himálaje patří dlouhodobě mezi geologicky nejaktivnější oblasti světa, kde se stýkají indická a euroasijská tektonická deska. Kombinace strmého reliéfu, tektonické aktivity a proměnlivých klimatických podmínek činí z tamních svahů místa s vysokým rizikem sesuvů. Odborníci proto sledování podobných událostí věnují dlouhodobou pozornost, protože mohou mít dopad nejen na místní obyvatelstvo, ale i na vodní toky a infrastrukturu v nižších partiích údolí.