Kočičí hlava na třech snímcích: Hubble a Webb ukázaly mlhovinu v Carině

Sloup plynu a prachu, který z pohledu pozorovatele připomíná sedící kočku, se na nových snímcích kosmických dalekohledů ukazuje ve třech podobách. Mlhovina Kočičí hlava (Cat's Head Nebula), která je součástí rozsáhlé mlhoviny Carina, leží zhruba 7 500 světelných let od Země. Jak o víkendu uvedl server Live Science v rubrice Space photo of the week, vypadá, jako by se kočka právě otáčela a ukazovala jedno červené „oko“. Tím okem je mladá hvězda zanořená hluboko v prachu.

Mlhoviny tohoto typu vznikají tak, že záření aktivních mladých hvězd osvětluje okolní materiál a zároveň ho erodue. Z původního oblaku zůstávají jen hustší části, které se pak jeví jako sloupy a pilíře.

Evropská kosmická agentura (ESA) zveřejnila k Halloweenu tři snímky Kočičí hlavy: jeden z Hubbleova dalekohledu a dva z přístroje JWST, tedy Jamese Webbova kosmického dalekohledu. Hubble pozoruje v optickém světle, Webb v infračerveném. Každý z přístrojů proto odhaluje jiné části téže scény.

Na snímku z Hubbleova dalekohledu je vidět tmavý prachový sloup, který přežívá ultrafialové záření sousedních hvězd. Kolem něj se objevují barevné záře v odstínech modré, žluté, oranžové a červené. Podle popisu označují místa, kde světlo interaguje s molekulami kyslíku, vodíku a síry. Právě tyto interakce dávají mlhovině její charakteristické zbarvení a zvýrazňují hranice mezi hustým prachem a řidším plynem.

Infračervený pohled dalekohledu JWST působí oproti tomu zcela odlišně. Záření v blízké infračervené oblasti proniká řidšími vnějšími vrstvami prachu, které v optickém světle zakrývají vnitřek sloupu. Webb tak ukazuje nejhustší materiál ve středu sloupu, tedy oblast, kde se ukrývá zmíněná mladá hvězda. V zorném poli se navíc objevují další hvězdy a galaxie, které jsou v optickém světle skryté nebo méně výrazné. Prach, který pro Hubbleův dalekohled představuje neprůhlednou clonu, je pro infračervené světlo z velké části průhledný.

Právě tento kontrast je hlavním důvodem, proč astronomové kombinují pozorování z obou dalekohledů. Optické snímky ukazují, jak záření okolních hvězd formuje povrch mlhoviny, zatímco infračervené odhalují její vnitřní strukturu a objekty, které se v ní skrývají. Dohromady vytvářejí úplnější obraz místa, kde se rodí nové hvězdy a kde jejich záření zároveň postupně ničí mateřský oblak.

Snímky vyšly v době Halloweenu, což dobře zapadá do vzhledu celého útvaru. Článek výsledek popisuje jako přízračné objekty, které se na snímcích postupně objevují v závislosti na tom, v jakém světle se na mlhovinu díváme. Článek upravovaly Laura Mondragón a Laura Geggel a vyšel 1. listopadu.

Mlhovina Carina, jejíž je Kočičí hlava součástí, patří mezi nejznámější oblasti vzniku hvězd na obloze. Je to prostředí, kde působí mladé a velmi aktivní hvězdy, a právě jejich záření vytváří různorodé tvary plynu a prachu. Kočičí hlava je jedním z nich a díky svému tvaru patří k nápadnějším.

Zajímavostí je také způsob, jakým Live Science s novými snímky zachází. Autor ponechává výběr na čtenářích: na konci článku je anketa, v níž mohou hodnotit, který ze tří snímků se jim líbí nejvíce. Hlasování tak doplňuje popis vědeckého obsahu o laický pohled na to, jak různé části spektra proměňují vzhled jedné a téže mlhoviny.

Pro zájemce o astronomii přinášejí snímky názornou ukázku toho, jak se liší pohled v různých vlnových délkách. Stejný útvar vypadá na jednom snímku jako temný siluetový sloup obklopený barevnou září a na jiném jako spletitá struktura plná hvězd a vzdálených galaxií. Kočičí hlava tak zůstává dobrým příkladem toho, proč se k jednomu cíli vracejí různé přístroje a proč každý z nich přidává do celkového obrazu něco, co ostatní nemohou zachytit.