Indická sonda Chandrayaan-1 odstartovala k Měsíci v říjnu 2008

Indie se 21. října 2008 vydala k Měsíci. Z kosmodromu Satish Dhawan Space Centre odstartovala raketa PSLV-XL s lunární sondou Chandrayaan-1, první indickou misí k Měsíci a zároveň první indickou hlubokovesmírnou misí vůbec. Podle amerického času se start uskutečnil ve 20:52 EDT, v Indii bylo tou dobou již 22. října, přesně 6:22 místního času. Za projektem stála Indická organizace pro výzkum vesmíru (ISRO).

Mise se skládala ze dvou částí: z orbiteru, který měl Měsíc obíhat, a z impaktoru nazvaného Moon Impact Probe, který měl na jeho povrch dopadnout. Raketa PSLV-XL, tedy výkonnější varianta indické nosné rakety Polar Satellite Launch Vehicle, sondu úspěšně vynesla.

Cesta k Měsíci trvala zhruba tři týdny. Chandrayaan-1 vstoupil na měsíční oběžnou dráhu 8. listopadu 2008. O šest dní později, 14. listopadu, dopadla na povrch Měsíce sonda Moon Impact Probe.

Orbiter nesl celkem 11 vědeckých přístrojů. Pět z nich bylo indických, ostatní patřily Evropské kosmické agentuře a NASA. Podle článku se na vybavení podílely také další země, konkrétně Spojené státy, Spojené království, Německo, Švédsko a Bulharsko. Šlo tedy o výrazně mezinárodní projekt, byť pod indickým vedením.

Mise ale nedoběhla do plánovaného konce. V srpnu 2009 s ní pozemní kontrola ztratila spojení, a to zhruba o 14 měsíců dříve, než se původně počítalo. Jako pravděpodobná příčina se uvádí selhání napájení způsobené přehřátím.

Přesto přinesla Chandrayaan-1 poznatky, které měly pro lunární vědu velký význam. Nejvýznamnější bylo, že data poskytla důkazy o existenci vodního ledu na Měsíci. Podle NASA zveřejnila vědecká skupina v září 2009 výsledky z přístroje Moon Mineralogy Mapper (M3), který patřil právě americké agentuře. Další přístroj NASA, radar Mini-SAR, objevil více než 40 malých kráterů obsahujících vodní led. Jejich průměr se pohybuje od 2 do 15 kilometrů.

Chandrayaan-1 měl i dalekosáhlé následky pro indický vesmírný program. Navázala na něj mise Chandrayaan-2 z roku 2019. Její orbiter se na oběžnou dráhu Měsíce dostal úspěšně, ale přistávací modul Vikram přistání nezvládl. Úspěch přišel v roce 2023 s misí Chandrayaan-3, jejíž modul úspěšně přistál v oblasti jižního pólu Měsíce. Indie se tak zařadila mezi státy, kterým se na Měsíci podařilo měkce přistát.

ISRO připravuje další pokračování. Mise Chandrayaan-4 má podle dostupných plánů dopravit vzorky z Měsíce zpět na Zemi, a to v roce 2028. Od prvních kroků, které Indie udělala s Chandrayaanem-1, se tak její lunární program posunul od pouhého obíhání a mapování k přistáním a plánovanému návratu materiálu na Zemi.

Text vychází z článku Hanneke Weitering, k němuž přispěl Tariq Malik.