Francouzští paleontologové popsali nový druh sladkovodního mosasaura starý 84 milionů let

Tým francouzských paleontologů popsal nový druh mosasaura, který na rozdíl od svých mořských příbuzných žil ve sladké vodě. Druh pojmenovaný Garamaudo bauciensis obýval jezero na území dnešní jihovýchodní Francie v období santonu, tedy přibližně před 84 miliony let, v závěrečné fázi druhohor. Studii zveřejnil 28. září v odborném časopise Peer Community Journal tým vedený Dr. Nathalie Bardet a Dr. Alexandrou Houssaye z Národního muzea přírodní historie v Paříži.

Mosasauři jsou obecně známí jako velcí mořští plazi, kteří v křídovém období ovládali oceány a patřili mezi vrcholové predátory tehdejších moří. Objev Garamaudo bauciensis ale ukazuje, že některé linie těchto zvířat se dokázaly přizpůsobit i sladkovodnímu prostředí, což je mezi mosasaury jev popisovaný jen zřídka. Nový druh byl podstatně menší než jeho mořští příbuzní – dosahoval délky kolem 2,5 metru, tedy zhruba osmi stop.

Fosilie, na jejichž základě byl druh popsán, pocházejí z lokality Bouc-Bel-Air – Sousquières poblíž stejnojmenného města Bouc-Bel-Air v Provence. Nalezeny byly už v roce 1997, jejich podrobné zpracování a vyhodnocení si však vyžádalo mnohem více času. Materiál zahrnuje část dolní čelisti, obratle, žebra, pánevní kosti a pažní kost (humerus). Podle vědců pocházejí fosilie nejméně od čtyř různých jedinců, přičemž naprostá většina nalezených kostí patří jedinému z nich.

Lokalita Bouc-Bel-Air – Sousquières je důležitá i sama o sobě, protože dokládá existenci sladkovodního ekosystému z pozdní křídy. Podle autorů studie šlo pravděpodobně o mírně eutrofní jezero, tedy vodní plochu s vyšším obsahem živin, která podporovala bohatší biologickou produkci. Takové prostředí mohlo nabízet dostatek potravy pro predátora, jakým byl Garamaudo bauciensis.

Jednou z nejzajímavějších charakteristik nového druhu jsou jeho končetiny. Na rozdíl od typických mořských mosasaurů, jejichž údy se v průběhu evoluce přeměnily v ploutve přizpůsobené plavání, měl Garamaudo bauciensis končetiny uzpůsobené spíše k pohybu po souši. To naznačuje, že tento plaz nebyl vázán výhradně na vodní prostředí a mohl se přesouvat i mimo jezero, případně využívat souš k jiným účelům.

Přesná strava Garamaudo bauciensis zatím zůstává neznámá, protože fosilní nálezy neobsahují přímé důkazy o tom, čím se tento plaz živil. Vzhledem k jeho velikosti a postavení v tehdejším ekosystému se však vědci domnívají, že mohl fungovat jako vrcholový predátor jezerního prostředí, v němž žil. V takovém sladkovodním systému by pravděpodobně neměl mnoho přirozených nepřátel a mohl lovit menší vodní živočichy.

Objev doplňuje stále rostoucí obraz o rozmanitosti mosasaurů, kteří se v průběhu pozdní křídy přizpůsobili řadě různých prostředí – od otevřených oceánů přes pobřežní vody až po, jak nyní dokládá Garamaudo bauciensis, i sladkovodní jezera. Podle autorů studie tento nález naznačuje, že ekologická flexibilita mosasaurů byla větší, než se dosud předpokládalo, a že výzkum podobných sladkovodních lokalit by mohl v budoucnu odhalit další dosud neznámé druhy.

Francouzská lokalita Bouc-Bel-Air – Sousquières tak získává na významu nejen jako naleziště ojedinělého plaza, ale i jako okno do podoby sladkovodních ekosystémů před 84 miliony let, v období, které je z hlediska suchozemských a sladkovodních prostředí stále méně prozkoumané než tehdejší mořské pánve. Vědci očekávají, že další analýza fosilního materiálu i případné budoucí nálezy na podobných lokalitách pomohou lépe pochopit, jak se mosasauři dokázali přizpůsobit životu mimo moře a jakou roli hráli v tehdejších sladkovodních potravních řetězcích.