Ediakarský živočich Spriggina se před 550 miliony lety ohýbal přednostně doprava

Vědci objevili překvapivé chování u jednoho z nejstarších známých živočichů na Zemi. Druh Spriggina floundersi, který obýval dávné moře před přibližně 550 miliony lety v období ediakaranu, vykazoval pravidelnou preferenci ohýbání svého těla na jednu stranu – a to konkrétně doprava. Výzkum, publikovaný 9. července 2026 v časopise Scientific Reports pod identifikátorem DOI 10.1038/s41598-026-53857-x, vychází z analýzy více než stovky fosilií nalezených v jihoaustralském Nilpena Ediacara National Parku.

Spriggina floundersi je drobný, segmentovaný tvor připomínající červa, jehož fosilie patří k nejcennějším dokladům života z ediakarského období. Právě tato lokalita v Jižní Austrálii je světově proslulá výjimečnou zachovalostí ediakarských organismů a poskytuje vědcům unikátní okno do doby, kdy byl život na Zemi teprve v plenkách.

Výzkumný tým při analýze souboru více než sto fosilií zjistil, že těla těchto tvorů se neohýbala náhodně. Přibližně dvakrát více fosilií vykazovalo ohyb doleva než doprava, což na první pohled může znít matoucně – jenže právě tento nepoměr odhaluje klíčový poznatek. Pokud by se zvíře ohýbalo převážně doprava, pak by fosilie zachycené v momentě ohybu odrážely tuto tendenci zrcadlově, tedy jako ohyb doleva. Statistická převaha fosilií s levostranným ohybem tak nasvědčuje tomu, že živá zvířata preferovala pohyb či ohyb směrem doprava.

Dr. Scott Evans, paleontolog působící v American Museum of Natural History a na Florida State University, považuje tento nález za mimořádně významný. Podle jeho slov jde o jeden z nejstarších dokladů lateralizace – tedy asymetrického upřednostňování jedné strany těla – v celé historii živočišného světa. Lateralizace je jev dobře známý u moderních živočichů, včetně člověka, jehož mozek je funkčně rozdělen na dvě hemisféry s různými úkoly. To, že podobná tendence existovala již u tak primitivních organismů před půl miliardou let, otevírá zásadní otázky o evolučních kořenech tohoto jevu.

Dr. Mary Droser z University of California v Riverside, která se dlouhodobě věnuje výzkumu ediakarské fauny, zdůraznila, že Spriggina floundersi představuje fascinující případ. Tato lokalita v Nilpena Ediacara National Parku opakovaně přináší nová překvapení a pomáhá vědcům rekonstruovat, jak vypadal život v době, kdy se teprve formovaly základní plány tělesné stavby živočichů.

Ediakarské období, které předcházelo kambrijské explozi života, bylo dlouho považováno za éru relativně jednoduchých, pasivních organismů bez složitějšího chování. Nový výzkum tento obraz dále komplikuje a naznačuje, že již tehdy mohly existovat organismy s určitou mírou nervové nebo svalové asymetrie umožňující preferenční pohyb. Zda šlo o výsledek raného nervového systému, svalové stavby, nebo jiného biologického mechanismu, zatím vědci nedokáží s jistotou říci – fosilie samotné totiž nezachovávají měkké tkáně v dostatečném detailu.

Metodologicky je studie pozoruhodná svým rozsahem. Analýza více než stovky fosilií jednoho druhu ze stejné lokality je v paleontologii ediakarských organismů výjimečná a umožňuje statisticky spolehlivé závěry, které by z menšího vz