Čtvrt století od antraxových útoků: USA čelí větším biologickým rizikům než dřív

Letos v září uplynulo pětadvacet let od anthraxových útoků, které v roce 2001 zasáhly Spojené státy jen krátce po teroristických útocích z 11. září. První dávka dopisů obsahujících spory antraxu byla odeslána 18. září 2001, druhá následovala 9. října téhož roku. Útoky, které měly podle novinářů a expertů podobný psychologický dopad jako samotné útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon, si nakonec vyžádaly 22 potvrzených případů nákazy a pět úmrtí.

Podle analýzy autora Daniela Jernigana, publikované 26. září 2026, náklady na reakci na tehdejší krizi a následnou obnovu dosáhly miliard dolarů. Po odhalení kontaminovaných dopisů zahájilo preventivní profylaktickou léčbu antibiotiky přibližně 32 000 lidí, kteří byli v riziku expozice sporám. Rozsah opatření tehdy odrážel nejistotu ohledně skutečného rozsahu kontaminace a obavy z možného dalšího šíření.

Čtvrtstoletí od útoků je podle autora příležitostí k bilancování toho, jak dobře je americký systém veřejného zdraví na podobnou hrozbu připraven dnes. Odpověď přitom nevyznívá uklidňujícím dojmem. Zpráva Center for Strategic and International Studies uvádí, že Američané dnes čelí větším rizikům z biologických hrozeb než kdy jindy v tomto století. Autoři zprávy poukazují na kombinaci faktorů – od rychlejšího vývoje biotechnologií, který snižuje bariéry pro zneužití patogenů, přes globální propojenost umožňující rychlé šíření nákazy, až po napjatou geopolitickou situaci, která zvyšuje riziko úmyslného použití biologických zbraní.

Znepokojivým signálem je podle textu i stav klíčové instituce, která má na podobné hrozby reagovat. Personál amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) se v posledních letech výrazně zmenšil. Počet zaměstnanců CDC klesl o 28 procent pod úroveň z roku 2024, což vyvolává otázky o kapacitě agentury reagovat na případnou novou biologickou krizi srovnatelného nebo většího rozsahu, než jakou představovaly anthraxové dopisy.

Anthraxové útoky z roku 2001 přitom podle historiků veřejného zdraví znamenaly zlomový moment, který zásadně změnil přístup Spojených států k biologické bezpečnosti. Krize odhalila slabiny v komunikaci mezi federálními, státními a místními institucemi, v laboratorní kapacitě pro identifikaci patogenů i v logistice distribuce léků a informací veřejnosti. Následující roky přinesly investice do budování zásob antibiotik, vylepšení laboratorních sítí a vytvoření nových koordinačních mechanismů mezi zdravotnickými a bezpečnostními složkami.

Podle Jernigana ale mnohé z těchto systémů dnes čelí erozi kvůli omezeným rozpočtům a personálním škrtům. Kombinace slabší institucionální kapacity a zároveň rostoucího rizika – ať už jde o přirozeně se vyskytující patogeny, laboratorní úniky nebo úmyslné zneužití biotechnologií – vytváří podle autora nebezpečnou mezeru mezi hrozbou a připraveností na ni.

Text uzavírá výzvou k tomu, aby Spojené státy vzaly výročí anthraxových útoků jako podnět k přehodnocení své strategie biologické připravenosti. Klíčovým bodem je podle autora potřeba lepší koordinace mezi jednotlivými sektory – zdravotnictvím, bezpečnostními složkami, vědeckou komunitou i soukromým sektorem – tak, aby případná budoucí biologická krize nezastihla systém nepřipravený tak, jako se to částečně stalo v roce 2001.

Autor připomíná, že poučení z anthraxových dopisů nespočívá jen v technických detailech reakce, ale především v pochopení, že biologické hrozby se vyvíjejí rychleji než byrokratické a institucionální mechanismy, které na ně mají reagovat. Bez trvalé investice do lidských zdrojů, laboratorní infrastruktury a mezisektorové spolupráce hrozí, že Spojené státy budou na podobnou krizi reagovat se stejným zpožděním a nejistotou jako před pětadvaceti lety – jen s vyšší sázkou danou dnešní propojeností světa a dostupností pokročilejších biotechnologií.