Dánská studie: nárůst diagnóz ADHD a autismu souvisí se změnou profilu dětí

Rozsáhlá dánská studie, kterou publikoval odborný časopis JAMA Psychiatry, přináší nový pohled na to, proč v posledních letech výrazně stoupá počet diagnóz ADHD a autismu (ASD). Výzkum vedly týmy z Barcelona Institute for Global Health (ISGlobal) a Aarhus University a analyzovaly v něm data více než 2,1 milionu dětí.

Vědci se zaměřili na období mezi lety 2012 a 2022, kdy bylo v Dánsku diagnostikováno více než 71 000 dětí s ADHD nebo poruchou autistického spektra. Pro srovnání posloužilo přes 713 000 dětí bez těchto diagnóz. Cílem bylo zjistit, zda se profil dětí, kterým je diagnóza stanovena, v čase mění.

Výsledky ukazují, že ano. Děti diagnostikované ADHD nebo ASD dnes se svými charakteristikami mnohem více podobají běžné populaci než děti, kterým byla stejná diagnóza stanovena před deseti lety. Jinými slovy, dříve byla diagnóza často spojena s výraznějšími rizikovými faktory, zatímco dnes se týká i dětí, které se od průměru téměř neliší.

Jedním z klíčových ukazatelů, který studie sledovala, byla nízká porodní hmotnost, jež je dlouhodobě považována za rizikový faktor pro rozvoj ADHD i autismu. Zatímco před deseti lety mělo dítě s nízkou porodní hmotností o 54 procent vyšší pravděpodobnost diagnózy ADHD nebo ASD, dnes je toto zvýšené riziko jen 17 procent. Tento výrazný pokles podle autorů dokládá, že se mění samotná skupina diagnostikovaných dětí, nikoliv jen to, kolik jich je.

„Naše zjištění nám pomáhají lépe pochopit, proč diagnostiky ADHD a autismu v posledních letech výrazně vzrostly,“ uvedl Oleguer Plana-Ripoll z ISGlobal, jeden z autorů studie. Podle něj nárůst diagnóz nelze vysvětlit jen tím, že by přibývalo dětí s vážnými zdravotními komplikacemi nebo výraznými rizikovými faktory. Naopak se zdá, že se rozšiřuje okruh dětí, kterým je diagnóza stanovena, a zahrnuje i ty s mírnějšími projevy nebo bez zjevných rizikových faktorů.

Autoři studie interpretují tato zjištění jako doklad postupné proměny diagnostické praxe. Za posledních deset let se zvýšila informovanost rodičů, učitelů i lékařů o příznacích ADHD a autismu, zlepšily se diagnostické nástroje a snížilo se také stigma spojené s těmito diagnózami. To vše podle vědců přispívá k tomu, že jsou dnes rozpoznávány i případy, které by dříve zůstaly bez diagnózy nebo by byly diagnostikovány později.

Výsledky mají podle autorů praktický význam nejen pro medicínu, ale i pro plánování veřejných služeb. Pokud se skladba diagnostikované populace mění a zahrnuje širší spektrum dětí, je třeba tomu přizpůsobit i zdravotní péči, vzdělávací systém a sociální služby. Jinak řečeno, potřeby dětí diagnostikovaných dnes se mohou lišit od potřeb dětí diagnostikovaných před deseti lety, a to jak v míře podpory, kterou vyžadují, tak ve způsobu, jakým by měla být poskytována.

Studie tak přispívá k širší debatě o takzvané „epidemii diagnóz“ neurovývojových poruch, která se v posledních letech objevuje v mnoha zemích. Zatímco část odborné veřejnosti nárůst diagnóz vysvětluje skutečným zvyšováním výskytu těchto poruch, dánská data naznačují, že podstatnou roli hraje i to, jak a koho lékaři diagnostikují. Díky rozsahu datového souboru, který pokrývá celou dětskou populaci Dánska za dekádu, patří tato studie mezi nejrobustnější analýzy tohoto typu, jaké byly dosud provedeny.

Autoři zároveň upozorňují, že jejich zjištění se opírají o dánský zdravotní a vzdělávací systém, který má specifickou strukturu diagnostiky a evidence pacientů. Přesto se domnívají, že podobné trendy lze očekávat i v dalších zemích s vyspělým zdravotnictvím, kde v posledních letech rovněž dochází k nárůstu diagnóz ADHD a autismu. Další výzkum by podle nich měl ověřit, zda se popsaný vzorec objevuje i v jiných populacích a jak konkrétně by se měly systémy péče přizpůsobit měnícímu se profilu diagnostikovaných dětí.