Borovice aleppská: studie z pokusů ve společných zahradách předpovídá reakci na klima

Borovice aleppská (Pinus halepensis), jedna z nejrozšířenějších jehličnatých dřevin v oblasti Středomoří, se stala předmětem rostoucího zájmu vědců, kteří sledují, jak se její populace vyrovnávají s měnícím se klimatem. Jde o druh přizpůsobený teplým a suchým podmínkám, a právě proto se jeho chování pod tlakem oteplování a sucha považuje za důležitý ukazatel toho, co čeká středomořské lesy jako celek.

Významným milníkem v tomto bádání byla studie zveřejněná v roce 2020 v odborném časopise New Phytologist. Autoři se v ní zaměřili na to, jak výškový růst jednotlivých populací borovice aleppské reaguje na klimatické gradienty napříč Středozemím. Jinými slovy zkoumali, nakolik se liší růst stromů pocházejících z různých částí areálu rozšíření, které se navzájem liší teplotou a množstvím srážek.

Východiskem práce byla data z pokusů ve společných zahradách, takzvaných common-garden experimentů. V nich se semena nebo sazenice z různých lokalit pěstují ve stejných podmínkách, takže rozdíly v růstu lze přičíst spíše genetickým a adaptačním vlastnostem populací než prostředí, v němž rostou. Takové experimenty probíhají po desetiletí a poskytují cenný časový odstup, který umožňuje porovnávat, jak se populace chovají v odlišném klimatu, než na jaké jsou zvyklé.

Na základě těchto dlouhodobých dat vědci dospěli k závěru, že populace borovice aleppské by měly na budoucí změnu klimatu reagovat předvídatelným způsobem. Jinak řečeno, zkušenosti ze společných zahrad dávaly podklad k očekávání, jak se bude výškový růst jednotlivých populací měnit, pokud se podmínky v jejich domovině posunou směrem k teplejšímu a sušímu klimatu. Šlo tedy o prognózu opřenou o desítky let pozorování, nikoli o pouhý model.

Realita se však od roku 2020 ukazuje složitější, než by se z původních očekávání dalo usuzovat. Od publikace zmíněné studie vyšlo podle dostupných informací několik dalších prací, které dokumentují rozmanité a často velmi rychlé reakce růstu i přežívání borovice aleppské na nedávné klimatické extrémy. Nejde tedy o jednotný, plynulý trend, ale o odpovědi, které se mohou lišit podle lokality, populace i povahy extrémní události.

Právě tento rozpor mezi dlouhodobými předpoklady a rychlými, nerovnoměrnými reakcemi v terénu zdůrazňuje, že samotné experimenty ve společných zahradách nemusejí k předpovědi osudu lesů stačit. Postupná změna průměrných podmínek, kterou tyto pokusy v zásadě simulují, se může chovat jinak než náhlé vlny veder nebo extrémní sucha, jež stromy zasahují skokově. Druh, který se na dlouhodobé oteplování dokáže přizpůsobit, může být zranitelný vůči krátkým, ale intenzivním výkyvům počasí.

Pro lesníky a správce krajiny ve Středomoří je to důležité sdělení. Borovice aleppská roste na rozsáhlých plochách od Španělska přes jih Francie a Itálii až po Řecko a severní Afriku, často na místech, kde jiné dřeviny jen těžko přežívají. Její schopnost vyrovnat se s oteplováním proto ovlivňuje nejen samotné porosty, ale také ochranu půdy, zadržování vody a riziko požárů v regionech, které jsou změnou klimatu zasaženy jako první.

Souhrnně lze říci, že výzkum z roku 2020 položil základ pro představu, jak by se populace mohly chovat v budoucnosti, zatímco novější studie ukazují, že skutečné reakce jsou pestřejší a někdy rychlejší, než se čekalo. Další výzkum bude muset propojit dlouhodobá data ze společných zahrad s pozorováním následků konkrétních extrémních událostí, aby bylo možné spolehlivěji odhadnout, které populace budou odolné a které naopak ohrožené.