Australští vědci připravili mikroemulze bez toxických surfaktantů

Vědci z australské University of Sydney přišli v rámci mezinárodní spolupráce s postupem, který umožňuje připravit mikroemulze bez tradičních povrchově aktivních látek, tedy surfaktantů. Jde o zjištění, které by mohlo změnit způsob výroby řady produktů ve farmacii i potravinářství.

Mikroemulze jsou stabilní směsi dvou jinak nemísitelných kapalin, nejčastěji oleje a vody, v nichž je jedna z fází rozptýlena v podobě velmi drobných kapiček. Používají se k transportu účinných látek, k rozpouštění sloučenin, které se ve vodě samy o sobě rozpouštějí špatně, i jako nosiče v různých formulacích. K jejich přípravě se dosud běžně využívají právě surfaktanty, které snižují napětí na rozhraní obou kapalin a pomáhají udržet jemnou strukturu směsi pohromadě.

Právě s tímto řešením se ale pojí problémy. Tradiční surfaktanty bývají toxické a jen obtížně se oddělují od hotových produktů. Pokud zůstanou ve výsledné směsi, mohou představovat riziko tam, kde je čistota a bezpečnost zásadní. Zbavit se jich dodatečně je přitom technologicky náročné, což výrobu komplikuje a prodražuje.

Výzkumný tým vedený University of Sydney proto vyvinul způsob, jak mikroemulze připravit bez klasických surfaktantů. Nový přístup tak odstraňuje samotný zdroj problému, místo aby se řešily jeho následky. Pokud se postup osvědčí v širším měřítku, může podle autorů snížit závislost na potenciálně toxických surfaktantech v aplikacích, kde na složení výrobků záleží nejvíce.

Význam zjištění je zřejmý zejména ve dvou oblastech. První z nich jsou farmaceutické aplikace, kde se mikroemulze využívají při formulaci léčiv a kde je každá pomocná látka předmětem přísného posuzování. Menší množství nebo úplná absence toxických složek by mohla zjednodušit vývoj i hodnocení bezpečnosti takových přípravků. Druhou oblastí jsou potravinářské přídatné látky, u nichž se rovněž klade velký důraz na to, aby se do konečného produktu nedostávalo nic, co by mohlo spotřebitelům škodit.

Důležité je i to, že se výzkum odehrál v mezinárodní spolupráci. Propojení několika pracovišť je u základního výzkumu v oblasti materiálů a koloidní chemie běžné, protože umožňuje sdílet specializované vybavení i odborné znalosti. Dostupné informace nicméně nehovoří o tom, kdy by se nový postup mohl dostat do praxe, ani o tom, jaké konkrétní produkty by z něj měly těžit jako první.

Je také třeba zdůraznit, že zatím jde o výsledky výzkumné práce, nikoli o hotové komerční řešení. Přechod od laboratorního postupu k průmyslové výrobě obvykle vyžaduje další ověřování, například pokud jde o stabilitu směsí, jejich opakovatelnou přípravu ve větším objemu a nákladovou efektivitu. Teprve tyto kroky ukážou, nakolik se nová metoda dokáže prosadit proti zavedeným technologiím, na které jsou výrobci zvyklí.

Přesto lze zjištění považovat za zajímavý příspěvek k úsilí o bezpečnější a čistší výrobní postupy. Surfaktanty jsou v průmyslu rozšířené a jejich nahrazení nebo úplné vyloučení je dlouhodobým cílem výzkumu. Možnost připravit mikroemulze bez těchto látek otevírá cestu k produktům, které se snáze čistí, snáze posuzují z hlediska bezpečnosti a méně zatěžují jak spotřebitele, tak výrobní proces.

Podrobnosti o konkrétním principu, na němž nový způsob přípravy stojí, ani o použitých látkách či podmínkách experimentů, v dostupných informacích uvedeny nejsou. Zůstává proto na dalších publikacích a ověřování, aby ukázaly, jak široké uplatnění může objev mít. Již nyní však platí, že tým z University of Sydney a jeho zahraniční partneři ukázali, že tradiční surfaktanty nemusí být nezbytnou součástí mikroemulzí, jak se dosud běžně předpokládalo.