Archeologové v Číně našli první kosterní důkaz starověkého trestu useknutí nosu

Čínští archeologové objevili kosterní pozůstatky ženy, které podle všeho poskytují první hmatatelný důkaz o praktikování brutálního trestu spočívajícího v odříznutí nosu. Žena žila přibližně před 700 lety, tedy v období, které odpovídá pozdním fázím čínských dynastických dějin. Na její kostře, konkrétně na oblasti obličeje, se dochovaly stopy, které odborníci interpretují jako důsledek násilného odstranění nosu za jejího života.

Tento typ trestu, v odborné literatuře označovaný také jako yi, je v historických čínských textech zmiňován po staletí jako jedna z forem tělesných trestů uplatňovaných v rámci trestního systému. Prameny popisují, že odříznutí nosu bylo součástí širšího systému takzvaných pěti trestů, které zahrnovaly různé formy mrzačení a byly používány k potrestání provinilců za různé druhy přestupků. Přestože se o této praxi dlouhodobě vědělo z písemných pramenů, archeologové v Číně doposud nenašli žádné kosterní pozůstatky, které by tento trest jednoznačně dokládaly na fyzických ostatcích.

Nově objevená kostra ženy tak představuje výjimečný nález, protože jde o vůbec první archeologický důkaz, který přímo koresponduje s popisy trestu obsaženými v historických textech. Vědci díky tomu mohou poprvé porovnat písemné zprávy s konkrétními fyzickými stopami na lidských ostatcích, což otevírá nové možnosti pro pochopení toho, jak byl tento trest ve skutečnosti prováděn a jaké následky zanechával na těle odsouzených.

Odborníci upozorňují, že podobné nálezy jsou vzácné především proto, že měkké tkáně obličeje se po smrti rychle rozkládají a kost samotná nemusí vždy nést jednoznačné stopy po takovém zákroku. V tomto případě však bylo poškození dostatečně výrazné na to, aby je bylo možné identifikovat i po staletích, která uplynula od ženiny smrti. Analýza kosterních pozůstatků podle všeho ukázala charakteristické změny v oblasti nosní kosti, které jsou v souladu s násilným odstraněním měkkých tkání nosu, k němuž došlo ještě za jejího života, nikoli až po smrti.

Historické texty, které se dochovaly z různých období čínských dějin, popisují systém trestů, jenž byl uplatňován vůči osobám odsouzeným za závažné přečiny. Kromě odříznutí nosu tento systém zahrnoval i další formy tělesného trestání, jako bylo tetování obličeje, amputace nohou, kastrace nebo trest smrti. Tyto tresty měly sloužit nejen jako fyzický trest pro provinilce, ale také jako výstraha pro ostatní obyvatele, protože viditelné zmrzačení bylo trvalou a veřejně viditelnou stigmatizací.

Skutečnost, že podobný nález chyběl v archeologickém záznamu tak dlouho, podle vědců naznačuje, že buď byl tento konkrétní trest uplatňován méně často, než se z písemných pramenů mohlo zdát, nebo že se dochované případy dosud nepodařilo správně identifikovat kvůli nedostatečné diagnostice na starších kosterních nálezech. Moderní metody antropologického a forenzního výzkumu, které se v posledních letech výrazně zdokonalily, nyní umožňují mnohem přesnější analýzu poškození kostí a jejich příčin, což může vést k odhalení dalších podobných případů v budoucnu.

Objev ženy s kosterním důkazem o odříznutí nosu tak podle badatelů představuje významný krok k propojení historických písemných pramenů s konkrétními archeologickými nálezy. Tento typ výzkumu má potenciál přinést hlubší pochopení fungování trestního systému v tehdejší čínské společnosti a zároveň ukázat, jakým způsobem byly tresty fyzicky prováděny na konkrétních jedincích. Vědci plánují další analýzy, které by mohly odhalit více podrobností o životě dotyčné ženy, včetně možných příčin, které vedly k uložení tak přísného trestu, i o tom, jak dlouho po zákroku ještě žila.