Vědci zkoumají, proč některé žáby přežívají smrtelnou houbovou nákazu Bd

Mezinárodní tým vědců z University College London (UCL), Zoologické společnosti Londýna (ZSL) a Imperial College London se zaměřil na jeden z nejzávažnějších problémů současné biologie – dramatický úbytek populací obojživelníků způsobený smrtelnou houbovou nákazou. Výzkum si klade za cíl objasnit, proč některé populace žab dokázaly epidemii přežít, zatímco jiné byly zcela zdecimovány.

Houbová nákaza způsobená patogenem Batrachochytrium dendrobatidis, známým také jako Bd, je považována za jednu z nejničivějších infekčních nemocí v historii obratlovců. Tato mikroskopická houba napadá kůži obojživelníků, přes kterou tito živočichové dýchají a regulují příjem vody, a způsobuje tak jejich úhyn. Od svého prvního zdokumentování v devadesátých letech dvacátého století se rozšířila prakticky po celém světě a přispěla k vyhynutí nebo dramatickému poklesu stovek druhů žab, mloků a čolků na všech kontinentech, kde obojživelníci žijí.

Přesto vědci v posledních letech pozorují zajímavý jev – některé populace žab, které byly houbou Bd těžce zasaženy, se začínají postupně zotavovat a jejich počty opět rostou. Tento fakt přitahuje pozornost biologů, ekologů i ochranářů přírody, protože pochopení mechanismů, které za tímto zotavením stojí, by mohlo zásadně změnit přístup k ochraně ohrožených druhů obojživelníků po celém světě.

Výzkumný tým z UCL, ZSL a Imperial College London se proto rozhodl systematicky zkoumat, co konkrétně umožňuje určitým populacím přežít kontakt s touto smrtelnou houbou. Vědci se snaží identifikovat faktory, které hrají klíčovou roli v odolnosti těchto skupin živočichů. Může jít o genetické předpoklady jednotlivých populací, o specifické podmínky prostředí, ve kterém žijí, nebo o kombinaci více různých vlivů, jež dohromady vytvářejí podmínky příznivé pro přežití.

Obojživelníci jsou přitom z hlediska ochrany přírody mimořádně důležitou skupinou živočichů. Jsou citlivými indikátory stavu ekosystémů a jejich přítomnost nebo absence vypovídá mnohé o zdraví daného prostředí. Zároveň plní nezastupitelnou roli v potravních řetězcích – jako predátoři hmyzu a bezobratlých i jako kořist pro větší živočichy. Jejich masový úhyn proto nezůstává bez dopadu na celé ekosystémy.

Studie se zaměřuje na populace, u nichž byl zaznamenán pokles a následné zotavení, a porovnává je s těmi, které nákazu nepřežily nebo se dosud nevzpamatovaly. Výsledky tohoto výzkumu by mohly poskytnout klíčové informace pro plánování záchranných programů a reintrodukci ohrožených druhů do jejich přirozeného prostředí. Pokud vědci dokážou přesně určit, jaké podmínky nebo vlastnosti populacím pomáhají přežít, mohli by tyto poznatky využít při cíleném chovu v zajetí nebo při výběru lokalit vhodných pro opětovné vysazení žab do volné přírody.

Spolupráce tří prestižních britských institucí – UCL, ZSL a Imperial College London – naznačuje, jak vážně vědecká komunita tuto problematiku vnímá. ZSL, tedy Zoologická společnost Londýna, má přitom v oblasti ochrany obojživelníků dlouholeté zkušenosti a provozuje záchranné