Vědci upřesňují metodu TEX86 pro rekonstrukci teplot oceánů za posledních 190 milionů let

Paleoklimatologové stále více spoléhají na teplotní proxy TEX86, který umožňuje rekonstruovat teploty oceánů za posledních přibližně 190 milionů let, tedy prakticky od střední jury do současnosti. Metoda, jejíž principy a aktuální výzvy shrnul Kaustubh Thirumalai ve svém příspěvku publikovaném 3. srpna 2026, patří mezi nejvýznamnější nástroje moderní paleoceanografie.

Zkratka TEX86 znamená TetraEther indeX založený na membránových lipidech obsahujících 86 uhlíkových atomů. Tyto lipidy produkují mikroorganismy z domény archaea, přičemž hlavním zdrojem jsou zejména amoniak-oxidující archaea patřící do třídy Nitrososphaeria. Tyto organismy žijí ve vodním sloupci oceánů a upravují složení svých buněčných membrán v závislosti na teplotě okolního prostředí. Poměr jednotlivých typů tetraetherových lipidů, které po odumření organismů klesají na dno a ukládají se v sedimentech, tak nese informaci o teplotě vody v době jejich vzniku.

Díky tomu, že tyto lipidy jsou v sedimentech relativně dobře zachovány i po milionech let, představuje TEX86 jeden z mála nástrojů, který umožňuje sledovat vývoj teplot oceánů hluboko do geologické minulosti. Vědci jej využívají k rekonstrukci klimatických podmínek během klíčových období, jako byly extrémně teplé fáze křídy nebo paleogénu, a k pochopení dlouhodobých mechanismů klimatického systému Země.

Přes rozsáhlé využití metoda podle Thirumalaie čelí i řadě nejasností. Jedním z hlavních problémů zůstává interpretace vztahu mezi hodnotami TEX86 a teplotami nad 30 stupňů Celsia. V tomto teplotním rozsahu se kalibrační vztahy mezi složením lipidů a skutečnou teplotou vody stávají méně jednoznačnými, což komplikuje přesné odhady teplot v obdobích extrémního globálního oteplení, kdy povrchové vody tropických oceánů dosahovaly právě takto vysokých hodnot.

Nejistota v této oblasti má přitom značný význam pro pochopení minulých klimatických extrémů a pro validaci klimatických modelů, které se snaží předpovídat budoucí vývoj v podmínkách vysokých koncentrací CO2 v atmosféře. Pokud by odhady teplot z období intenzivního skleníkového efektu byly zkresleny, ovlivnilo by to i interpretaci citlivosti klimatického systému na změny složení atmosféry.

Thirumalai proto doporučuje rozšíření laboratorních experimentů zaměřených na fyziologii a biochemii archaí produkujících tetraetherové lipidy. Cílem je lépe porozumět tomu, jak přesně tyto mikroorganismy reagují na extrémní teploty a jaké další faktory, například dostupnost živin nebo hloubka výskytu v oceánu, mohou ovlivňovat výsledné složení lipidů nezávisle na teplotě.

Druhým doporučeným směrem je vývoj realističtějších modelů proxy-systémů, které by kombinovaly biologické, chemické a fyzikální procesy ovlivňující vznik a ukládání těchto lipidů. Takové modely by měly pomoci lépe interpretovat naměřená data ze sedimentů a snížit nejistoty spojené s extrémními teplotními hodnotami.

Podobnou potřebu zdůrazňuje i práce autorského týmu Elling a kolegů, publikovaná v časopise Paleoceanography and Paleoclimatology pod citací Elling, F. J., et al. (2026), Archaeal tetraether lipids as tracers for past marine environmental change, ve svazku 41, článek e2025PA005373. Studie se rovněž zaměřuje na roli archaeálních tetraetherových lipidů jako indikátorů minulých změn v mořském prostředí a potvrzuje, že další zpřesnění metody vyžaduje propojení laboratorního výzkumu s terénními daty i modelováním.

Přestože TEX86 zůstává nepostradatelným nástrojem pro rekonstrukci teplot oceánů v hluboké geologické minulosti, odborná komunita se shoduje, že jeho spolehlivost v extrémně teplých podmínkách je třeba dále zpřesňovat. Vzhledem k tomu, že právě tato období nabízejí nejcennější analogie pro současné globální oteplování, má další rozvoj metody praktický význam nejen pro paleoklimatologii, ale i pro odhady budoucího vývoje klimatu Země.