V egyptské oáze Dakhla objevili archeologové 1700 let starou hrobku soudce Pisechta s řeckou básní

Archeologové objevili v egyptské oáze Dakhla téměř 1 700 let starou hrobku, která vznikla ve 4. století našeho letopočtu, v době, kdy Egyptu vládla Římská říše. Nález pochází z nekropole poblíž starověkého města Mothis, které se nacházelo v místech dnešního Mutu. Hrobka byla postavena pro manželský pár, lidské ostatky se v ní však nedochovaly.

Podle nápisů patřila hrobka muži jménem Pisechtes, který pravděpodobně zastával funkci soudce. Jeho jméno a příběh se dochovaly díky kamenné desce s devatenáctiřádkovou básní psanou ve starořečtině. Báseň chválí zesnulého za laskavost a moudrost a obsahuje dojemné oslovení jeho syna Sarapiona, který se k otci obrací slovy Poslouchej, otče! a žádá ho, aby přijal obětní dary. Odborník na antickou poezii Angelos Chaniotis označil text za vysoce literární a originální epigram.

Vstup do hrobky tvoří čtrnáct schodů vedoucích do nitra stavby, jejíž stěny zdobí různé výjevy, mimo jiné okřídlený sluneční disk a postava boha Osirise. Součástí výzdoby jsou i hieroglyfické nápisy obsahující zaklínadla, jejichž účelem bylo chránit zesnulého na jeho cestě do posmrtného života. Některé z textů odkazují na části Amduatu, starověkého egyptského díla popisujícího noční putování boha slunce podsvětím.

V hrobce archeologové dále nalezli obětní stůl a bazén sloužící k rituální očistě, keramické nádoby a mince s vyobrazením římského císaře Konstantina Velikého, který vládl v letech 306 až 337 našeho letopočtu. Mince pomohly badatelům přesněji datovat vznik hrobky do období pozdní římské nadvlády nad Egyptem.

Pozoruhodné je, že hrobka neobsahuje žádné křesťanské symboly ani texty, přestože křesťanství se v tomto období v římském Egyptě postupně šířilo a za vlády Konstantina Velikého získalo oficiální uznání. Výzdoba a nápisy v hrobce naopak odrážejí tradiční egyptské náboženské představy spojené s uctíváním bohů jako Osiris a s vírou v posmrtnou cestu duše, doplněné řeckým literárním vlivem patrným z básně věnované Pisechtovi.

Nález v Dakhla Oase tak dokládá, jak se v pozdně římském Egyptě prolínaly různé kulturní a náboženské tradice. Zatímco administrativně a politicky zemi ovládal Řím, místní obyvatelstvo si i nadále udržovalo vlastní náboženské zvyky zakořeněné ve starověkém egyptském náboženství, obohacené o řecký jazyk a literární formy. Hrobka Pisechta tak představuje cenný doklad této kulturní směsice a zároveň osobní, lidský rozměr zachycený v podobě básně, kterou syn věnoval svému zesnulému otci.