Stanfordská encyklopedie filozofie přináší nové heslo o mysliteli Saadyovi

Stanfordská encyklopedie filozofie zveřejnila nové heslo o Saadyovi, židovském myslitele a polyhistorovi raného středověku, který je v literatuře uváděn také jako Saadiah, Saʿadya nebo Saʿīd ibn Yūsuf al-Fayyūmī. Text napsala Gyongyi Hegedus a nahrazuje dřívější heslo předchozího autora. Saadya je v něm představen jako významný a plodný myslitel působící před érou Maimonida. Byl lingvistou, komentátorem Bible, liturgickým básníkem, autorem halachických děl i polemikem proti karaitům.

Podle hesla se Saadya narodil pravděpodobně roku 882 v Ḍilaẓu v egyptské oblasti Fayyūm. Egypt opustil roku 915 a v roce 922 se usadil v Iráku, v Bagdádu. Roku 928 byl jmenován gaonem v Suře, o čtyři roky později, v roce 932, byl vypuzen a roku 936 znovu dosazen. Zemřel roku 942. Mezi jeho hlavní díla patří Komentář ke Ṣēfer Yeẓīrah, který napsal roku 931, a o dva roky mladší Kniha víry a názorů.

Obě díla se podle hesla výrazně liší stylem i adresáty. Komentář ke Ṣēfer Yeẓīrah, arabsky Tafsīr kitāb al-mabādī’, je psán ve stylu novoplatonizujících ismáílovských autorů a mířil k menší skupině mysticky založených židovských intelektuálů. Kniha víry a názorů, arabsky Kitāb al-amānāt wa’-l-iʿtiqādāt a hebrejsky Ṣēfer ha-emunōt ve-ha-dēʿōt, využívá styl islámské racionalistické teologie zvané kalām. Judaismus v ní vystupuje jako racionálně obhajitelný systém a kniha byla určena širší židovské intelektuální veřejnosti.

Kniha víry a názorů vznikla v judeoarabštině roku 933 a má deset traktátů. Má podávat souhrn judaismu, který splňuje čtyři podmínky: je koherentní a všeobsažný, poskytuje racionální zdůvodnění, vyvrací protichůdné názory a odpovídá na problémy, jež judaismus vyvolává. Heslo popisuje, že Saadya vedl boj na třech frontách. Prokazoval, že judaismus odpovídá nejvyšším intelektuálním kritériím, bránil ústní tradici, tedy Mišnu a Talmud, proti karaitům a poskytoval čtenářům nástroje k obhajobě víry. Karaité byli židovským reformním hnutím, které ústní tradici odmítalo a právo opíralo výhradně o hebrejskou Bibli.

Heslo vysvětluje také pojem kalām. Jde o islámskou racionální teologii, jejíž základní teze říká, že obsah zjevení se shoduje s rozumem, arabsky ʿaql. Podle ní lze Boží vůli poznávat dvěma cestami. Kratší vede skrze Písmo, v islámu skrze Korán, delší skrze racionální zkoumání smyslových dat a logiky, kterou Bůh vložil do lidské mysli. Saadya tento přístup převzal a uplatnil na židovskou tradici. Autorka zároveň zdůrazňuje, že Saadya nepatřil ke škole falāsifa, tedy k islámským filozofům navazujícím na řeckou tradici. Některé argumenty sice převzal z řeckých zdrojů, ale podle hesla je do svého myšlení nezahrnul vědomě.

Text rozebírá jednotlivé traktáty Knihy víry a názorů. Věnuje se mimo jiné úvodnímu epistemologickému základu, v němž Saadya vysvětluje, jakými cestami člověk poznává pravdu. Další části se týkají stvoření z ničeho, jednoty a nehmotnosti Boha i vzkříšení. Heslo tak čtenáři nabízí přehled nejen o životě a díle jednoho z nejvlivnějších židovských myslitelů raného středověku, ale i o intelektuálním prostředí, v němž působil a v němž se židovská teologie střetávala s islámskou racionalitou a vnitřní polemikou s karaity.