Samuel Alexander: filozof, který stál u zrodu britského emergentismu

Jméno Samuela Alexandera dnes spojuje především filozofie s pojmem „emergence“ – myšlenkou, že mysl se vynořuje z hmoty jako nová, svébytná vlastnost. Tento australský rodák, narozený 6. ledna 1859 v Sydney, se stal jednou z klíčových postav britské filozofie první poloviny dvacátého století a jeho dílo zůstává dodnes předmětem odborného zájmu.

Alexander byl třetím synem Samuela Alexandera staršího, britského emigranta a sedláře, který se v Austrálii usadil a živil řemeslem. Rodinné prostředí mu nicméně umožnilo vzdělání, jež v tehdejší kolonii nebylo samozřejmostí. V roce 1871 nastoupil na Wesley College a o čtyři roky později pokračoval na University of Melbourne, kde získal ocenění v oblasti umění, přírodních věd i filozofie – tedy v disciplínách, které později propojil ve vlastním filozofickém systému.

Cesta za akademickou kariérou jej v roce 1877 zavedla do Anglie. Získal stipendium na Balliol College v Oxfordu, jedné z nejprestižnějších oxfordských kolejí, kde v roce 1881 dosáhl nejvyššího studijního ocenění, takzvaného First. Tento úspěch mu otevřel dveře k akademické dráze ve Velké Británii, kde strávil zbytek života.

Klíčovým okamžikem jeho kariéry bylo přijetí profesury na University of Manchester v roce 1893. Na této univerzitě působil po zbytek svého profesního života a stala se místem, kde rozvinul svou nejvýznamnější filozofickou koncepci. Alexander je dnes nejvíce znám jako zakladatel takzvaného „britského emergentismu“, filozofického směru, který tvrdí, že mysl „vychází“ neboli emerguje z hmoty jako kvalitativně nová úroveň reality. Tato myšlenka měla výrazný vliv na pozdější diskuse o vztahu mysli a těla ve filozofii i v kognitivní vědě.

Svůj systém nejpodrobněji rozpracoval v díle Space, Time, and Deity z roku 1920, které je považováno za jeho nejvýznamnější a nejkomplexnější práci. Alexander v něm nabídl rozsáhlý metafyzický výklad reality, v němž prostor a čas chápal jako základní rámec, z něhož se postupně vynořují stále komplexnější úrovně existence – od hmoty přes život až po mysl a nakonec božství.

Kromě metafyziky se Alexander věnoval i dalším filozofickým oblastem, včetně historie filozofie, etiky, estetiky a filozofie náboženství. Jeho zájem o širokou škálu témat dokládá i skutečnost, že byl celoživotním obdivovatelem spisovatelky Jane Austen a jeho poslední monografie se věnovala právě estetice – tedy oboru, který stál na pomezí jeho filozofických a osobních zájmů.

Alexanderovo postavení v britské filozofické obci potvrzuje i jeho opakované zvolení prezidentem Aristotelian Society, významné organizace sdružující filozofy ve Velké Británii, v letech 1908 až 1911 a poté znovu v letech 1936 až 1937. V roce 1913 byl rovněž zvolen členem British Academy, což představovalo jedno z nejvyšších ocenění akademické práce v humanitních oborech.

Samuel Alexander zemřel 13. září 1938. Po jeho smrti byly jeho filozofické dokumenty a korespondence uloženy v John Rylands Library v Manchesteru, kde jsou dodnes k dispozici badatelům zabývajícím se dějinami britské filozofie. Jeho popel byl uložen na Manchester Southern Cemetery.

Odkaz filozofa připomíná také budova Samuel Alexander na University of Manchester, pojmenovaná na jeho počest, v níž je umístěna jeho busta od sochaře Jacoba Epsteina, jednoho z nejvýznamnějších sochařů té doby. Tento artefakt dodnes slouží jako připomínka muže, který z provinčního prostředí koloniální Austrálie dospěl až na vrchol britské akademické filozofie a jehož myšlenky o vynořování mysli z hmoty nacházejí ozvěnu i v současných debatách o vědomí a jeho vztahu k fyzickému světu.