Rostoucí města připravují o nejvíc druhů ptáků právě tropické oblasti

Rozšiřování měst patří k nejrychlejším změnám, jimiž lidé proměňují krajinu, a podle nové úvahy o tom, co se děje s ptáky, se nejvíce druhů ztrácí právě v tropech. Souvislost není náhodná. Oblasti, které patří k nejbohatším na život, zároveň vykazují největší citlivost vůči tomu, když na místě původní přírody vyrostou budovy, silnice a zpevněné plochy.

Tropické ekosystémy jsou známé svou bohatou a bujnou diverzitou. Na relativně malém území tu žije množství druhů, které by v mírném pásu nebo blíže k pólům bylo těžké najít i na mnohem větší ploše. Právě tato hustota druhů však znamená, že každý zásah do prostředí se může dotknout většího počtu živočichů než jinde. Pokud město vznikne v oblasti, kde žije mnoho různých ptačích druhů, přijde o ně logicky víc než město postavené tam, kde je druhů od počátku méně.

Nárůst biodiverzity od pólů směrem k tropům se odborně nazývá latitudinální gradient diverzity. Jde o jeden z nejnápadnějších a nejlépe popsaných vzorců v přírodě. Čím blíže k rovníku, tím větší počet druhů obvykle nalezneme, a to bez ohledu na to, zda se díváme na ptáky, rostliny, hmyz nebo další skupiny. Podle článku není tento gradient omezen na jednu skupinu organismů, ale je rozšířený napříč větvemi stromu života. Jinými slovy, jde o obecný jev, nikoli o zvláštnost několika vybraných živočišných nebo rostlinných skupin.

Zajímavý je také časový rozměr. Fosilní záznamy podle článku naznačují, že gradient existuje po tisíciletí. Nejde tedy o krátkodobý výkyv ani o důsledek nedávných změn, ale o dlouhodobě stabilní uspořádání života na Zemi. Tropy byly druhově bohaté dávno předtím, než se objevila první města, a toto bohatství se udrželo napříč velmi dlouhými obdobími. Právě proto má jeho ztráta tak výrazný dopad: to, co se vyvíjelo a udržovalo po tisíciletí, může být při výstavbě měst narušeno během několika desetiletí.

Z uvedených skutečností plyne zdánlivě jednoduchý závěr. Pokud je biodiverzita v tropech nejvyšší a pokud je tento vzorec tak starý a rozšířený, pak se každé nové město postavené v tropickém pásu dotýká většího množství druhů než město v chladnějších oblastech. Článek se proto zaměřuje na to, proč právě tropy přicházejí o nejvíce ptačích druhů, když se města rozrůstají. Odpověď souvisí s tím, že tam mají co ztratit nejvíce.

Důležité je ale také to, co z uvedených podkladů vyvozovat nelze. Samotný gradient diverzity vysvětluje, proč je v tropech druhů mnoho, nevysvětluje však podrobně, jak konkrétně se jednotlivé druhy s městským prostředím vyrovnávají nebo proč některé z nich ustoupí dříve než jiné. Tyto mechanismy by vyžadovaly další data, která zde nejsou k dispozici. Zůstává tedy základní obraz: místa s největším druhovým bohatstvím jsou zároveň místy, kde urbanizace může způsobit největší absolutní úbytek.

Téma má praktický přesah pro plánování měst i ochranu přírody. Rozšiřování zástavby se děje po celém světě, často nejrychleji právě v tropických oblastech, kde se města rozrůstají v souvislosti s růstem obyvatelstva. Pokud se tam ztrácí nejvíce druhů ptáků, má smysl věnovat zvýšenou pozornost tomu, kde a jakým způsobem nová zástavba vzniká. Ptáci přitom nejsou jen ozdobou krajiny. Jsou součástí ekosystémů, v nichž plní různé funkce, a jejich úbytek může odrážet širší změny v prostředí.

Latitudinální gradient diverzity tak slouží jako užitečný rámec pro pochopení toho, kde se dopady lidské činnosti projeví nejsilněji. Starý přírodní vzorec, doložený i fosilními záznamy, se střetává s moderním trendem rychlé urbanizace. Výsledkem je situace, v níž oblasti s největším bohatstvím života nesou i největší riziko jeho ztráty.