Produktivita přílivových mokřadů USA vzrostla za 20 let o 6 %

Nová vědecká studie zveřejněná 7. července 2026 přináší podrobný pohled na produktivitu přílivových mokřadů podél pobřeží Spojených států amerických za posledních dvacet let. Autorka Rebecca Owen využila rozsáhlý satelitní dataset pokrývající období od roku 2001 do roku 2020 a analyzovala vývoj hrubé primární produkce, tedy množství organické hmoty, kterou rostliny v mokřadech vytvářejí prostřednictvím fotosyntézy, v sedmi pobřežních regionech i na celém území USA.

Výsledky výzkumu ukazují, že přílivové mokřady jsou živými a dynamickými ekosystémy, jejichž produktivita se v průběhu sledovaného období prokazatelně zvyšovala. Hrubá primární produkce vzrostla během dvaceti let o šest procent, což naznačuje, že tyto ekosystémy reagují na měnící se klimatické podmínky zvýšenou biologickou aktivitou. Tento nárůst není rovnoměrný napříč celým americkým pobřežím – největší změny byly zaznamenány v regionu Mexického zálivu a jižního Atlantiku, kde jsou přílivové mokřady plošně rozsáhlé a ekologicky velmi významné.

Jako hlavní faktory, které stojí za tímto nárůstem produktivity, studie identifikuje klimatické změny, konkrétně postupné oteplování a zvýšené sluneční záření dopadající na povrch mokřadů. Teplota přitom hraje klíčovou roli nejen v dlouhodobém trendu, ale i v meziročních výkyvech produktivity. Owen ve své práci zdůrazňuje, že teplota je nejvýznamnějším faktorem variability produktivity přílivových mokřadů, přičemž vyšší teploty obecně podporují intenzivnější fotosyntézu a rychlejší růst rostlin v těchto specifických pobřežních biotopech.

Zajímavým zjištěním je relativně malá meziroční variabilita hrubé primární produkce. Přílivové mokřady tedy nevykazují dramatické výkyvy z roku na rok, ale spíše stabilní, postupně rostoucí trend. Výjimkou je region západního Mexického zálivu, kde jsou meziroční výkyvy produktivity největší ze všech sledovaných oblastí. Tato vyšší nestabilita může být způsobena specifickými meteorologickými podmínkami v daném regionu, včetně proměnlivého počasí a intenzity hurikánové sezóny, která přílivové mokřady v oblasti Mexického zálivu pravidelně ovlivňuje.

Studie má přesah daleko za hranice akademického výzkumu. Přílivové mokřady patří mezi nejproduktivnější ekosystémy na Zemi a plní celou řadu ekologických funkcí. Jsou domovem pro mnoho druhů ptáků, ryb a bezobratlých, slouží jako přirozené filtry znečištěných vod a zároveň představují důležité zásobárny uhlíku. Právě schopnost mokřadů vázat uhlík z atmosféry je v kontextu klimatických změn stále více sledována vědci i tvůrci environmentální politiky. Pokud rostoucí teploty skutečně podporují vyšší primární produkci, mohlo by to mít pozitivní dopady na schopnost těchto ekosystémů ukládat uhlík a přispívat tak k mírnění klimatické krize.

Na druhé straně je třeba brát výsledky studie s určitou opatrností. Vyšší produktivita neznamená automaticky, že jsou mokřady zdravější nebo odolnější vůči dalším hrozbám, jako jsou znečištění, invazní druhy, změny hladiny moří nebo přímá lidská činnost v pobřežních zónách. Klimatické změny mohou krátkodobě stimulovat produktivitu, ale zároveň přinášejí rizika, která mohou tyto ekos