Přeshraniční haze v jihovýchodní Asii: kouř z požárů v Indonésii ohrožuje region

Přeshraniční znečištění ovzduší způsobené kouřem z lesních a rašeliništních požárů, v regionu známé jako haze, patří k nejzávažnějším a nejtrvalejším environmentálním problémům jihovýchodní Asie. Jev sužuje region již desítky let a pravidelně se vrací zejména v období sucha, kdy dochází k vypalování lesů a rašelinišť v Indonésii, především na Sumatře a v indonéské části Bornea (Kalimantanu). Kouř se poté šíří vzduchem přes hranice a zasahuje sousední Malajsii, Singapur i další části regionu.

Hlavní příčinou opakujících se požárů je zemědělská a plantážní praxe, kdy je vypalování půdy nejlevnějším způsobem přípravy pozemků pro pěstování palmy olejné a dalších plodin. Rašeliniště, která se v Indonésii nacházejí ve velkém rozsahu, navíc po vysušení snadno hoří a požáry se v nich mohou dlouhodobě šířit i pod povrchem, což ztěžuje jejich hašení a prodlužuje trvání zplodin ve vzduchu. Opakující se a dlouhotrvající charakter problému z něj činí jednu z nejvýraznějších environmentálních výzev regionu, která má dopady nejen na zdraví obyvatel, ale i na ekonomiku, dopravu a turistický ruch v postižených zemích.

Zdravotní dopady haze jsou dobře zdokumentované – zvýšená koncentrace jemných částic ve vzduchu vede k nárůstu respiračních onemocnění, podráždění očí a dýchacích cest a v extrémních případech i k uzavírání škol či omezení leteckého provozu kvůli snížené viditelnosti. Ekonomické ztráty spojené s haze zahrnují náklady na zdravotní péči, výpadky v zemědělství, turismu a dalších odvětvích v postižených zemích.

Regionální organizace ASEAN se problémem zabývá dlouhodobě a snaží se koordinovat společný postup členských států. Sdružení národů jihovýchodní Asie v minulosti přijalo dohodu zaměřenou na přeshraniční znečištění ovzduší způsobené kouřem, která měla členským zemím poskytnout rámec pro spolupráci při prevenci, monitorování a řešení požárů. Cílem tohoto ujednání bylo posílit výměnu informací mezi státy, koordinovat hasební zásahy a podpořit společné mechanismy včasného varování.

Přes existenci tohoto rámce se ale ukazuje, že vymáhání závazků a jejich praktické naplňování zůstává složité. Problém částečně spočívá v tom, že velká část požárů vzniká na soukromých či firemních pozemcích, kde je obtížné zjistit odpovědnost a vynutit dodržování předpisů. Indonéské úřady v minulosti opakovaně přistoupily k postihům vůči firmám podezřelým z nelegálního vypalování, avšak rozsah problému a jeho opakovaný výskyt naznačují, že represivní opatření sama o sobě nestačí.

ASEAN se proto snaží problém řešit i prostřednictvím technické spolupráce – sdílením satelitních dat o výskytu požárů, koordinací meteorologických informací a podporou přeshraničních hasičských týmů, které mohou být nasazeny v postižených oblastech. Malajsie a Singapur, jež bývají kouřem pravidelně zasaženy, dlouhodobě apelují na Indonésii, aby zpřísnila kontrolu nad využíváním půdy a vymáhání zákazu vypalování.

Kromě mezistátní spolupráce hraje roli i snaha o změnu zemědělských praktik na lokální úrovni – podpora alternativních, šetrnějších metod přípravy půdy bez použití ohně, ochrana a obnova rašelinišť a lepší monitorování rizikových oblastí v období sucha. Tato opatření mají dlouhodobě snížit frekvenci a intenzitu požárů, ačkoli jejich zavádění je pomalé a naráží na ekonomické zájmy spojené s plantážním hospodářstvím.

Problém haze tak zůstává příkladem toho, jak obtížné je řešit přeshraniční environmentální otázky v regionu, kde jednotlivé státy mají odlišné zájmy a kapacity. ASEAN i nadále deklaruje odhodlání problém řešit prostřednictvím posílené spolupráce, avšak opakovaný výskyt haze v posledních letech ukazuje, že cesta k trvalému řešení je i nadále dlouhá. Odborníci upozorňují, že bez zásadnější změny v zemědělské praxi a důslednějšího vymáhání pravidel na národní úrovni bude haze i nadále patřit k sezónním jevům, s nimiž se region musí pravidelně vyrovnávat.