Malé měsíční krátery zanikají rychleji, než se čekalo, ukázala studie
11. 11. 2026
Před 59 lety, 9. listopadu 1967, vzlétla z Floridy poprvé raketa Saturn V. Let s označením Apollo 4 byl bezpilotní zkouškou a na palubě neseděl žádný astronaut. Americký úřad NASA tak poprvé v ostrém provozu ověřoval stroj, na kterém závisel celý jeho lunární program.
Saturn V měřil 363 stop, tedy zhruba 110 metrů, a byl vyšší než Socha Svobody. V době startu šlo o nejsilnější a největší raketu světa. Teprve později ji z hlediska velikosti překonaly megarakety Starship společnosti SpaceX.
Start proběhl z Cape Canaveral na Floridě, a to z nového startovního komplexu 39, který dnes patří ke Kennedyho vesmírnému středisku. Zážitek z odpálení byl pro přihlížející překvapivý. Raketa vyvolala hlasitou rázovou vlnu, kterou mnozí nečekali, a otřesy rozechvěly budovy ve vzdálenosti několika mil.
Mise trvala 8 hodin a 36 minut. Na jejím konci přistál bezpilotní velitelský modul na padácích v Tichém oceánu. Cílem letu bylo ověřit třístupňovou těžkou raketu, která měla vynést astronauty i s přistávacím modulem k Měsíci a zpět. Před Apollem 4 přitom nebyla Saturn V plně otestována, takže šlo o první skutečnou zkoušku celého systému najednou.
Okolnosti, za nichž let proběhl, byly pro NASA mimořádně citlivé. Necelých deset měsíců předtím, 27. ledna 1967, došlo k tragédii Apolla 1. Při pozemním testu na startovací rampě uhořeli astronauti Gus Grissom, Ed White a Roger Chaffee. Úspěšný let Saturnu V byl proto důležitý i pro obnovení důvěry v celý program.
George Mueller, tehdejší přidružený administrátor NASA pro řízení lidských letů, to po startu vyjádřil slovy, že první let Saturnu V zvýšil důvěru lidí v řízení nejrozsáhlejšího výzkumného a vývojového podniku západního světa.
Zkouška se ukázala jako zlomová. Už o rok později, při misi Apollo 8, vynesla raketa Saturn V první astronauty k Měsíci. A dva roky po svém debutu, v červenci 1969, zajistila start posádky Apolla 11, která uskutečnila první lidské přistání na Měsíci.
Příběh prvního letu Saturnu V tak ukazuje, jak velký význam měl jediný bezpilotní test. Kdyby selhal, mohlo se celé úsilí o vyslání lidí k Měsíci zdržet o měsíce nebo roky. Místo toho raketa potvrdila, že její konstrukce funguje, a otevřela cestu k letům s posádkou.
Autorkou původního článku je Elizabeth Howell, úpravu provedla Hanneke Weitering.