Omezení sekání a herbicidů u silnic zvyšuje počet opylovačů až o 45 procent

Omezení sekání trávy a používání herbicidů podél venkovských silnic může výrazně pomoci opylovačům, ukazuje nová studie vedená vědci z univerzity v Ottawě. Výzkumníci zjistili, že na úsecích, kde byla údržba silničních okrajů omezena, se počet opylovačů zvýšil o 45 procent a počet jejich druhů vzrostl o 23 procent ve srovnání s pravidelně sekanými a chemicky ošetřovanými úseky.

Vědci se v rámci studie zaměřili na silniční příkopy a krajnice, které v mnoha zemědělsky využívaných oblastech představují jedny z posledních zachovalých pásů divoké vegetace. Zatímco okolní pole jsou často intenzivně obhospodařována a nabízejí opylovačům jen omezené množství potravy a úkrytu, pruhy podél silnic mohou při vhodné správě fungovat jako náhradní biotop. Tým sledoval, jak se populace včel, čmeláků, motýlů a dalších opylovačů mění v závislosti na frekvenci sekání a aplikaci herbicidů.

Výsledky ukázaly jasný vzorec: čím méně často byla vegetace na krajnicích sekána a čím méně se tam používaly chemické přípravky na hubení plevele, tím pestřejší a početnější byla přítomná společenstva opylovačů. Omezení zásahů umožnilo divokým rostlinám, včetně plevelů a lučních květin, kvést po delší dobu a poskytovat tak nektar a pyl v období, kdy by jinak byla krajina pro opylovače chudá na zdroje.

Autoři studie zdůrazňují, že správa silničních okrajů by měla být vnímána jako nástroj ochrany biodiverzity, nikoliv pouze jako estetická nebo bezpečnostní záležitost. Silnice pokrývají rozsáhlé plochy krajiny a jejich okraje, pokud jsou spravovány šetrněji, mohou podle vědců sloužit jako síť propojených koridorů, které umožňují opylovačům pohybovat se mezi jednotlivými fragmenty přírodních stanovišť. To je důležité zejména v oblastech, kde intenzivní zemědělství zanechalo jen málo prostoru pro přirozenou vegetaci.

Opylovači přitom hrají klíčovou roli nejen v ekosystémech, ale i v zemědělské produkci. Řada plodin, včetně ovoce, zeleniny a olejnin, závisí na opylení hmyzem. Celosvětový pokles počtu opylovačů, způsobený mimo jiné ztrátou přirozených biotopů, používáním pesticidů a změnou klimatu, proto vzbuzuje obavy jak mezi ekology, tak mezi zemědělci. Hledání praktických a nenákladných opatření, která by pomohla tento trend zvrátit, je proto považováno za prioritu.

Studie z uOttawy nabízí jedno z takových řešení, které nevyžaduje zásadní investice ani změnu využití půdy. Stačí upravit stávající praktiky údržby silnic, tedy omezit frekvenci sekání a vyhnout se plošné aplikaci herbicidů tam, kde to bezpečnostní předpisy umožňují. Vědci upozorňují, že silnice se tak mohou stát nečekaně účinným nástrojem ochrany přírody, pokud se k nim bude přistupovat jako k součásti krajiny s potenciálem pro biodiverzitu, a ne pouze jako k dopravní infrastruktuře.

Autoři zároveň podotýkají, že změna přístupu by měla být doprovázena spoluprací mezi silničními správami, místními samosprávami a ochránci přírody. Praktická opatření, jako je sekání jen jednou nebo dvakrát za sezónu místo pravidelného měsíčního zásahu, nebo ponechání určitých úseků zcela bez zásahu, mohou výrazně snížit náklady na údržbu a zároveň zvýšit ekologickou hodnotu daných ploch. Důležité je také načasování sekání tak, aby nedocházelo k narušení v období květu klíčových rostlinných druhů, na nichž opylovači závisí.

Výzkum tak přináší konkrétní argumenty pro změnu veřejné politiky v oblasti správy silniční zeleně. Výsledky by mohly inspirovat regionální a místní úřady k přehodnocení současných standardů údržby silničních okrajů, zejména v oblastech s vysokým podílem zemědělské půdy, kde jsou alternativní biotopy vzácné. Podle autorů studie by relativně jednoduchá změna přístupu mohla mít měřitelný dopad na stav populací opylovačů, aniž by si vyžádala významné finanční prostředky nebo zásahy do infrastruktury.