Nový AI nástroj odhadne věk podle řeči a může odhalit rizika demence

Vědci představili nový nástroj umělé inteligence s názvem „speech clock“, který dokáže odhadnout chronologický věk člověka pouze na základě analýzy jeho řeči. Studie popisující tuto technologii byla publikována 30. září 2026 v časopise Science Advances.

Výzkum vycházel z dat téměř 3 000 španělsky mluvících dospělých z Argentiny, Chile, Kolumbie, Mexika a Peru, ve věku od 18 do 88 let. Data pocházela z konsorcia ReD-Lat, které se dlouhodobě věnuje výzkumu demence v Latinské Americe. Mezi účastníky bylo přibližně 1 500 kognitivně zdravých lidí, zatímco zbývající skupina zahrnovala osoby s mírnou kognitivní poruchou, Alzheimerovou chorobou nebo frontotemporální demencí.

Nástroj pracuje tak, že analyzuje více než 700 různých rysů zvukových nahrávek řeči – mimo jiné délku a četnost pauz, rychlost mluvy, výšku tónu, bohatost slovní zásoby i míru emocionálního vyjádření. Na základě těchto parametrů dokáže algoritmus odhadnout takzvaný „řečový věk“ mluvčího.

Klíčovým zjištěním studie bylo, že u lidí s vyšší pravděpodobností kognitivních problémů a demence byl odhadovaný věk soustavně vyšší než jejich skutečný věk. Jinými slovy, jejich řeč zněla „starší“, než odpovídalo jejich kalendářnímu věku, což podle autorů studie může signalizovat probíhající neurodegenerativní změny ještě předtím, než se naplno projeví klinické příznaky.

Vědci upozorňují, že tento rozdíl mezi odhadovaným a skutečným věkem by mohl sloužit jako jednoduchý a dostupný ukazatel kognitivního zdraví. Analýza řeči by tak mohla v budoucnu fungovat jako levnější a méně zatěžující alternativa k nákladným a invazivním vyšetřovacím metodám, jako jsou skeny mozku pomocí magnetické rezonance nebo pozitronové emisní tomografie, případně krevní testy zaměřené na biomarkery demence.

Výhodou tohoto přístupu je především jeho nenáročnost – stačí nahrávka mluveného projevu, kterou lze pořídit prakticky kdekoliv, bez nutnosti návštěvy specializovaného pracoviště nebo drahého přístrojového vybavení. To by mohlo usnadnit včasný screening kognitivních poruch zejména v oblastech s omezeným přístupem ke zdravotní péči, jako jsou právě některé regiony Latinské Ameriky, odkud pocházela data pro studii.

Autoři studie zdůrazňují, že jde o první krok, nikoli o hotový diagnostický nástroj připravený pro běžné klinické použití. Nástroj by mohl v budoucnu posloužit jako doplňkový screeningový prostředek, který by lékařům pomohl identifikovat pacienty vyžadující podrobnější vyšetření, nikoli jako samostatný diagnostický prostředek nahrazující stávající metody.

Dalším krokem výzkumu by mělo být ověření spolehlivosti nástroje na větším a jazykově i kulturně rozmanitějším vzorku populace, protože dosavadní studie se zaměřovala výhradně na španělsky mluvící účastníky z Latinské Ameriky. Vědci rovněž plánují prozkoumat, zda lze podobný přístup uplatnit i v jiných jazycích a zda funguje stejně spolehlivě napříč různými kulturními a vzdělanostními kontexty, které mohou ovlivňovat způsob mluveného projevu.

Pokud se technologie v dalších fázích výzkumu osvědčí, mohla by se stát součástí běžných preventivních prohlídek, podobně jako se dnes měří krevní tlak nebo hladina cholesterolu. Časná detekce kognitivního úpadku je přitom podle odborníků klíčová, protože umožňuje zahájit léčbu nebo intervence dříve, než dojde k výraznějšímu zhoršení stavu pacienta.